Posvěcení je práce Ducha svatého při dítěti Božím, aby vyrostlo a připodobněno bylo k obrazu Syna Božího v míru postavy plného věku Kristova: Je to uvádění v užší a užší spojení s Pánem Ježíšem, aby tak život Ježíšův, život vzkříšení, zjevován byl vždy krásněji v smrtelném těle našem (2. K 4,11.). V podstatě posvěcení je dáno hned s ospravedlněním, neboť Kristus Ježíš, který se nám stal od Boha spravedlností, stal se nám i posvěcením (1. K 1,30.), takže hned, jakmile jsme uvěřili, stali jsme se svatými a posvěcenými, t. oddělenými od světa a hříchu a přidělenými jako majetek Bohu. Ale posvěcený zavírá v sobě také všechno bohatství života z Boha, vzrůst a vývin, nesoucí se k zralosti poznání i ovoce nesení, aby oslaven byl Bůh.
2. Pt 3,18. Mt 5,48. 1. Te 4,3.7. Ř 6,14. 2. K 7,1. J 17,17. Ef 4,15. 1. Pt 2,2. Ř 6,2n. 2. Te 2,13. Ef 1,4. 4,14. Fp 3,12-14. Ga 5,22. 2. Pt 1,5-7.
Při posvěcení jde o to, aby věřící v tom postavení, do něhož ospravedlněním vešel, zůstával, a v sobě do všech důsledků působiti dal Duchu svatému, aby tak proměňován byl spatřuje ustavičně Ježíše, v týž obraz od slávy v slávu a rostl v plný soulad víry, lásky a naděje, očišťován jsa ustavičně věrou v krev Syna Božího a sycen jím (1. J 1, 7. 3,3. 2. K 6,14-18. 7,1. 2. Tm 2,21.).
Cíle svého dosáhne posvěcení až v den Ježíše Krista, až svlékše tělo své umrtvené pro hřích v něm přebývající, staneme v slávě, která se zjeviti má na nás (Ko 3,4. Ř 8,30. Fp 1,6. 1. J 3,2. sr. J 17,24. Ř 5,2. 1. Te 2,12. 2. K 3,18. 1. Pt 5,10.).
Jisté je, že posvěcení není souhrn našeho konání a snažení, nýbrž je to čistě milost a skutek Boží při nás (1. K 6,11.), je to část slávy Boží, kterou nám dal Syn Boží (J 17,22.). Které ospravedlnil, ty i oslavil (Ř 8,30.). A tak i to ovoce, které neseme k slávě Boží, není z nás, ale z vinného kmene, nebo bez něho nic nemůžeme učiniti (J 15.), a je to ovoce Ducha, kterýž dán jest nám.
A tak všecka čest i za krásný ucelený život křesťanský náleží tomu, kterýž působí v nás i chtění i skutečné činění podle dobře libé vůle své (Fp 2,13.). Jsouce s ním v určitém živém spojení i my můžeme býti jisti tím, že ten, kterýž začal v nás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista (Fp 1,6.), a že ten, kterýž nás tak k velikým věcem povolal, učiní to, abychom posvěceni byli ve všem, a celý náš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno bylo (1. Te 5,23.24.).