Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 27. července 2008  (40:45) osnova

Dobré dopoledne a pokoj vám.

Jaký jste prožili uplynulý týden? Byl to týden prožitý pro Pána Ježíše Krista a pro Jeho slávu? V práci, doma s dětmi, při odpočinku, při všech aktivitách, které jste dělali? Jak to bylo?

Dneska se po delší době dostáváme opět k Lukášovu evangeliu a máme před sebou příběh všedního pracovního dne. Příběh, který nám ukazuje, jak můžeme a máme žít s Kristem v každé chvíli našeho života.

Než se ale do tohoto příběhu pustíme, pojďme kousek zpátky a připomeňme si, alespoň ve zkratce, o čem je Lukášovo evangelium a co jsme viděli v předchozích čtyřech kapitolách.

Lukáš věnoval veliké úsilí tomu, aby získal jediného člověka pro evangelium. Proto se rozhodl, že prostuduje všechny dostupné zdroje, sejde se s očitými svědky a napíše - i když to již jiní udělali před ním - ještě jednou příběh Ježíše Krista. Celá tato jeho práce je vidět hned od prvních stránek Lukášova evangelia. Lukáš jako jediný seznamuje svého čtenáře Theofila (ale spolu s ním také nás) s tím, co se odehrávalo ještě před narozením Ježíše Krista. Viděli jsme narození Jana Křtitele - vzpomeňte si na události, které to doprovázeli, mluví o narození Ježíše Krista, o tom, jak se pastýřům zjevila Boží sláva a oni byli naplněni bázní. Jistě si vzpomenete na několik příběhů z chrámu - setkání se zbožným Simeonem a prorokyní Annou nebo Ježíšův rozhovor s kněžími.

Lukáš také dobře popisuje službu Jana Křtitele i ohlas jaký tato služba měla - lidé v bázni před Božím soudem vyznávali své hříchy, opouštěli je a nechávali se Janem křtít. Také Ježíš byl pokřtěn:

To byla velice slavná chvíle. Odbočme teď z Lukáše na okamžik do Janova evangelia. Když byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, tak spolu s ním nalézáme v Janově evangeliu také několik prvních učedníků:

Chci, abychom tento obraz měli před očima, když budeme procházet dnešní příběh z Lukášova evangelia. Pojďme tedy zpátky do Lukáše.

Ve třetí kapitole jsme viděli Ježíšův křest a Lukáš zde také zapsal Ježíšův lidský rodokmen, který sahá ke králi Davidovi, takže Ježíš je nazýván synem Davidovým, a dokonce Lukáš dovádí tento rodokmen až k Adamovi a od něj k Bohu.

Ve čtvrté kapitole jsme viděli několik příběhů ze začátku Ježíšovy služby. Všechny tyto příběhy měly společného jmenovatele - Boží Slovo. Při pokušení na poušti se Ježíš bránil Božím Slovem. Potom četl Boží Slovo v Nazaretu, vykládal ho a byl kvůli němu pronásledován a nakonec jsme viděli, jak Ježíš kázal Boží Slovo po celém Judsku.

Tím končila čtvrtá kapitola a tím se také uzavřel další - již druhý celek Lukášova evangelia. První celek tvořilo deset příběhů prvních dvou kapitol. Druhým celek byly kapitoly tři a čtyři, které zdůrazňují autoritu Božího Slova.

Další dvě kapitoly tvoří další celek, kde se Ježíš představuje jako Pán a Mistr a kde předkládá etické požadavky svého učení. Je příznačné, že tento oddíl začíná příběhem, který je situován do každodenní prácovní rutiny.

Pojďme nyní společně přečíst tento příběh, který je zapsán v Lukášově evangeliu 5,1-11.

Na začátku páté kapitoly je Petrovo vyznání Ježíše jako Pána a na konci šesté kapitoly čteme Ježíšovo varování, před tím, že ne každý, kdo mu říká Pane, přijde do království nebeského.

Ale než se Petr dostal k tomu, aby vyznal Ježíše jako Pána, tak nějakou chvilku trvalo. Pojďme se tedy nyní společně podívat na to, co všechno tomu předcházelo. Mysleme také na to, co jsme četli z Janova evangelia - Petr se setkal s Ježíšem již dříve a stal se jedním z jeho učedníků. Rozhodující chvíle však přijde ještě o něco později, v šesté kapitole Lukáše, kdy Ježíš po celonočních modlitbách vyvolil dvanáct učedníků a nazval je apoštoly.

Sledujme nyní příběh rybáře Petra (Šimona) a tesaře, učitele Ježíše.

Lukáš nám v páté kapitole předkládá tři příběhy, které začínají slovy „stalo se“ - E překlad toto nepřekládá, ale používá slovíčko jednou (nebo „v jednom městě“, „jednoho dne“).

Tři podobné příběhy, tři podobné situace - pokaždé je zde nějaký odborník, který musí kapitulovat před Ježíšem a jeho mocí a pokaždé celý příběh ústí do svědectví o Kristu a vede ke chvále. Ale nepředbíhejme a pojďme do Božího Slova pěkně od začátku.  

1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;

Lukáš tady popisuje tajný sen každého Bohem povolaného kazatele - lidé se tlačili, aby slyšeli Boží Slovo. To je ohromná věta. V závěru minulé kapitoly se lidé hrnuli za Ježíšem a možná se na něj také tlačili, ale důvod byl úplně jiný - lidé viděli veliké věci, které Ježíš udělal a chtěli být uzdraveni a dotčeni Boží mocí. Tehdy od nich Ježíš odešel s tím, že musí kázat. Nyní však lidé přicházejí, aby slyšeli Boží Slovo.

Boží Slovo bylo pro tyto lidi něčím vzácným. Myslím, že bychom se měli hodně učit od těchto lidí. Oni chtěli sedět v první řadě. Toužili po tom, slyšet Boží Slovo. Věděli, že nejenom chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Tito lidé rozhodně nebyli lhostejní k Božímu Slovu.

Je to něco, co dělá Bůh v srdci člověka na straně jedné, ale na druhé straně je to také vlastní lidská touha na straně druhé. Kdekoliv bylo v Božím lidu v historii nějaké opravdové probuzení, tak tam byli lidé, kteří toužili po tom, slyšet Boží Slovo. Tato touha je výsledkem lásky k Bohu.

Jsou lidé, kteří nevynechají jedinou příležitost k tomu, aby zhlédli svůj oblíbený pořad v televizi, a udělají pro to všechno, co je v jejich silách, aby ho mohli vidět. Další lidé mají své oblíbené sportovní kluby a kdykoliv jen mohou, tak se účastní jejich utkání. Vzpomeňme na to, kolik českých fanoušků se letos vypravilo do Rakouska a Švýcarska, aby viděli české fotbalisty hrát na EURU 2008. Tito lidé jsou ochotní obětovat mnoho času, peněz i námahy, aby dosáhli toho, co si tolik oblíbili.

Na druhé straně je tak smutné, že tolik křesťanů nechce slyšet Boží Slovo. To bylo dlouhé kázání, říkají, to bylo těžké, studovat Boží Slovo je pro mě příliš náročné, nemohu to dělat, jsem příliš unavený, mám intelektuální zaměstnání a tak potřebuji nějakou oddychovou aktivitu a ne Boží Slovo.

Tady byli lidé, kteří toužili po Božím Slově více, než po čemkoliv jiném. Dychtivě hltali Boží Slovo. Možná můžeme namítnout, že dnešní kazatelé nejsou jako Ježíš a je to pravda. Ovšem skutečnost je taková, že drtvivá většina lidí, kteří přicházejí s touto námitkou, netouží ani po tom slově, které kázal Ježíš, a když se jich zeptáte, jestli tedy čtou Bibli, zpravidla odpoví, že moc ne nebo dokonce vůbec ne.

Ježíš, když viděl hlad lidí, tak jde a naplňuje jejich potřebu:

2-3 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

Jestliže máš touhu po Božím Slově, Ježíš tě bude učit. Tohle je něco, co Bůh dělá opravdu rád. Když Bůh vidí hladové srdce, srdce ochotné oddat se Božímu Slovu, tak na tuto touhu odpovídá a sytí takové srdce.

Všimněte si zajímavé věci v našem textu - mezi lidmi, kteří měli touhu slyšet Ježíše, nebyl Petr. Ale nebyl nikde daleko. Je možné, že Ježíš vyhledal záměrně místo, kde byl Petr, Ondřej, Jakub a Jan a dovedl celý zástup toužící slyšet Pánovo vyučování až k nim.

Ale vidíme také to, že Petr nebyl lhostejný. Když ho Ježíš požádal o loďku, tak mu ji zapůjčil. Jeho srdce bylo ochotné sloužit. A jak uvidíme ještě dále, jeho srdce bylo pokorné.

Ve čtvrté kapitole to byl Ježíš, kdo vešel do Šimonova domu a uzdravil Šimonovu tchyni, kterou trápila horečka. Nyní je tady příležitost, kdy může Šimon sloužit Pánu. A Pán této situace okamžitě využívá.

Je to ohromná věc, když si křesťané navzájem slouží. Jsem velice potěšen, když slyším, jak si sloužíte navzájem, jak se navštěvujete a pomáháte si s praktickými věcmi. To je přesně to, co Ježíš chce, abychom dělali. Ježíš neváhá požádat Šimona o službu. Ježíš nebyl žádným pyšným člověkem, který by říkal - je tady sice Šimon s lodí, ale on celou noc pracoval, tak ho nebudu obtěžovat, moje starosti jsou jenom takové malicherné a nikoho to nezajímá a podobně. Ježíš potřeboval Šimonovu loď a tak si o ni řekl. A Šimon s ochotným srdcem sloužil Pánu. Možná toho měl dost a chtěl jít domů, ale Pán to potřeboval a tak Šimon sloužil.

Co vy, bratři a sestry, jste připravení sloužit Pánu i druhým? Vidíte potřebu, kterou je potřeba naplnit? Vidíte něco, co je potřeba aktuálně udělat? Může se jednat o cokoliv - o modlitbu, o návštěvu nemocného, o pomoc s nákupem, o hlídání dětí, o úklid doma nebo tady v kanceláři, pomoc při přípravě místnosti, kde se scházíme a s jejím úklidem, když odcházíme a mohli bychom pokračovat.

A jste připravení požádat o službu druhé? Požádat někoho, aby se za mě modlil, aby mi pomohl se studiem Písma, se sdílením evangelia druhým lidem, požádat o praktickou pomoc v domácnosti? Bůh nám dal nové srdce, plné lásky, která se chce sdílet. Jsme připravení? Šimon byl.

A tak Ježíš nasedl do loďky, nechal odrazit od břehu a vyučoval z lodi. Vznikl tady takový přírodná amfiteátr, kdy lidé byli na břehu a mohli dobře slyšet Ježíše, který byl kousek od břehu na lodi.

A Ježíš tady pokračuje v tom, co bylo jeho programem, jak jsme to už dnes zmínili. Učil zástup. A jeho vyučování bylo nějakým způsobem strukturované, protože mělo jasný začátek a konec. A když skončil, tak pokračuje ve svém jednání se Šimonem Petrem.  

4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"

Představte si tu situaci - Šimon je po noční šichtě. Celou noc lovili ryby a výsledek? Žádný. Nic nechytili. K ránu zajeli ke břehu, unavení a bez jakékoliv vyhlídky na výdělek, protože nic nechytili. Jenom sítě byly plné všelijakých rostlin, řas, možná také škeblí a podobných věcí. A tak seděli na břehu nebo na lodi uvázané u břehu a čistili své sítě. Byla to úmorná a nepříjemná práce. O to nepříjemnější, že byla bez jakéhokoliv výsledku.

A do toho všeho přichází Ježíš. Ten člověk, o kterém Jan Křtitel prohlásil, že je to Mesiáš. Kdyby šel aspoň sám, ale s ním se hrne celý zástup lidí. Tlačí se na něj a chtějí slyšet jeho vyučování. Šimon by si ho možná také rád poslechl, ale třeba někdy později, odpoledne, až si trochu odpočine po celonoční namáhavé práci. Teď potřeboval vyprat sítě a jít si odpočinout. Ale Pán chtěl jeho loď. Dobrá. Půjčil mu svou loď.

Ale to, co chce teď, už zachází trochu daleko. Zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu. Kdo to je, že mu říká takové věci. Není to tesař? A nemluví s utahaným a zkušeným rybářem?

Ježíš tady dává další lekci svému nejbližšímu učedníkovi.

5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.

Petr věděl, co říká. On byl rybář. A navíc - tuto noc byl neúspěšný rybář. Všechno mluvilo proti. Na hlubině ryby neberou. Na denním světle ryby neberou.

Vedle toho se na břehu pomalu a neochotně rozcházel zástup lidí, kteří předtím poslouchali Ježíše. Má se před nimi ztrapňovat. Mnozí z nich jsou jeho sousedé a jsou tam rybáři, stejně jako on sám. Vždyť si budou jen klepat na čelo.

Teď dočistili sítě. Konečně by mohli jít domů. A co jeho společníci - Jan s Jakubem, kteří na něj čekají u břehu. Jistě nechtěli odejít bez Šimona a dalších na jeho lodi. Ale co si pomyslí, když ho uvidí na hlubině vyhazovat sítě?

To je vážné slovo: zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu. A je to vážné slovo také pro nás, moji milí. Dovolte mi na chvilku odbočit a zeptat se vás, kde jste, ve svém životě s Bohem. Minulý týden jsme tady mluvili o intimním vztahu s Ježíšem Kristem, o jeho těsném následování. To je život na hlubině. Jaký je tvůj duchovní život? Je to povrchní život nebo jdeš na hlubinu? Odehrává se vše jen na povrchu nebo jdeš do hloubky? Zasahuje to srdce?

Petr nechtěl zajet na hlubinu a bránila mu v tom celá řada věcí, o nichž jsme mluvili - jeho zkušenosti, ohledy na druhé lidi, únava a možná řada dalších věcí.

Mezi nejčastější věci, které nám brání jít do hloubky a následovat Boha ve velmi těsném vztahu, patří dva postoje. Tím prvním je pýcha, která se skrývá za našimi obavami z lidí a za našimi zkušenostmi a tím druhým postojem je lenost.

A tak nechceme jít do hloubky Božího Slova, nechceme strávit čas s Bohem na modlitbách, nechceme se podřítit tomu, co jasně říká ve svém Slově, protože naše zkušenosti jsou tak jiné. Nebo možná říkáme, že chceme, ale neděláme to. Takže výsledek je stejný a my vlastně nechceme.

Šimon byl odborník, a proto se mu nechtělo. I my jsme odborníci na své vlastní životy a proto často odmlouváme Pánu. Díky Bohu, za to, že má s námi trpělivost.

Šimon byl sice odborník, ale nebyl ani líný ani pyšný a tak se podívejme na to, jak nakonec reaguje:

5 Ale na tvé slovo spustím sítě."

To je ohromná věta. Tohle je něco, co nás usvědčuje. Ten den šel Šimon do práce proto, že se potřeboval nějak uživit a také zabezpečit svou rodinu. A asi také proto, že ho to bavilo. Ale tady dochází k radikální změně. Jeho motivace k práci se úplně mění.

Nyní bude pracovat kvůli Pánu. Na Jeho Slovo. Aby ho potěšil. Protože Pán to tak chce. Kdy naposledy jsme šli do práce nebo dělali něco pro druhé nikoliv proto, že musíme, ale proto, že se to Pánu líbí a přikazuje nám to? Kdy jsme naposledy pracovali proto, že chceme udělat Pánu radost?

Tady dochází k absolutní změně motivace. Na tvé slovo, Pane. A je to ta stejná otázka, kterou jsem kladl před chvílí: Jsi na povrchu nebo jdeš do hloubky?

Šimon si řekl - Pán to říká. A tak podle toho budu jednat. Bez ohledu na to, co říkají mé zkušenosti rybáře, který pracoval celou noc. Bez ohledu na to, co říká mé tělo ohledně únavy po celonoční práci. Bez ohledu na to, že jsou tady jasná vyjádření tzv. expertů na lov ryb.

Dnes je mnoho odborníků - křesťané navštěvují psychology a psychiatry, aby se dozvěděli něco o svém nitru, hledají experty na manželství, aby věděli, jak mají milovat své manžele nebo manželky, chtějí, aby stát byl expert na výchovu jejich dětí, hledají poradce na domácí finance, aby věděli, jak mají lépe utrácet a více ušetřit, … Ale jen málo křesťanů chce jít na hlubinu a poslechnout Pánovo Slovo. A výsledek je takový, že křesťané se skoro nijak neliší od lidí, kteří křesťany nejsou. Protože Boží Slovo v jejich životech nemá žádnou váhu.

Podívejme se do textu, co se stalo, když Šimon uposlechl Pánovo Slovo a následoval ho:

6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.

Tohle je jasný výsledek toho, když lidé poslouchají Boží Slovo. Vždycky jim to přinese požehnání. Někdy i materiální, jako je to v tomto případě, ale vždycky duchovní, jak to v tomto případě také, jak uvidíme za chvíli.

Chtěl bych, abychom si zde všimli dvou věcí. To první je takový praktický postřeh - Šimonova loď nebyla žádná kocábka, ale byl to pořádný člun pro několik lidí. Bylo zde více rybářů, nejenom Šimon. Je možné, že Šimon zaměstnával další rybáře, kteří s ním jezdili na lodi a lovili spolu s ním.

Druhá věc je duchovní. Šimon nejenom, že přijal Boží Slovo, nejenom, že s ním souhlasil, ale on podle něj také jednal. Tady se skrývá opravdové nebezpečí života, který se neodehrává na hlubině - totiž, že sice slyší Boží Slovo a souhlasí s ním, ale nejedná podle něj. A ve výsledku tedy zůstává bez požehnání, bez naplnění, bez ovoce. To může snadno vést k otupělosti a dokonce ke lhostejnosti nebo až zatvrzelosti. Šimon jednal podle slova a nezůstal bez ovoce.

7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

Rybáři z jedné lodi naplnili svým úlovkem lodi dvě a to tak, že se potápěly. Tady se musíme zastavit a říci si něco důležitého - jak je možné, že se to stalo? Odpověď najdeme v osobě Ježíše Krista.

Když Šimon uvěřil Pánovu Slovu a vykročil na cestu následování Ježíše, Bůh mu začal něco ukazovat o Božím Synu.

Jak mohl Ježíš vědět, kam má Šimon zajet a kde budou ryby? Chci v rychlosti zmínit tři věci:

1.      Ježíš je stvořitel. To je první a nejdůležitější věc.

A na jiném místě čteme:

To jsou celkem známé věci, ale podívejme se ještě na několik dalších míst, která zdůrazňují, že Bůh je stvořitelem všeho - na nebi, na zemi i ve vodě.

2.      Ježíš je vševědoucí. Když se narodil, jako člověk, tak byl Boží Syn omezen lidským tělem, přesto si zachoval svou Božskou přirozenost. Proto je vševědoucí. Vidíme to v následujícím příběhu z Lk.

Proto Ježíš věděl, kde jsou ryby. Ale nemůžeme zůstat jen u toho. Bůh je také všemohoucí.

3.      Ježíš to udělal tak, aby tam ty ryby byly. A tím dochází k důležité věci: Když Bůh stvořil člověka, dal mu vládu nad mořskými rybami (Gn 1,28). Ale pádem člověk tuto vládu ztratil. A Ježíš tady tuto vládu obnovuje.

Šimon si uvědomoval tyto skutečnosti, a z toho, jak zareagoval vidíme, že pochopil, že před ním stojí stvořitel.

8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."

Ježíš dává Šimonovi další lekci, která ukazuje na to, jak máme Ježíše uctívat. V pokoře a v bázni. Protože On je Bůh.

Šimon rozpoznal, kým Ježíš je a proto ho může doopravdy uctívat. A dělá to způsobem, který Bůh chce.

Ale předtím tady bylo duchovní rozpoznání věcí a seznámení se s Ježíšem. I ostatní byli totiž šokováni a užaslí nad tím, co se stalo.

9-10 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.

Ale jedině Petr padá k nohám Pána s bázní, usvědčen z vlastní hříšnosti a přesvědčen o Pánově svatosti. Toto je obraz skutečného křesťanství. Hluboké vědomí nehodnosti před svatým Bohem a přesvědčení o potřebě milosti Ježíše Krista. Petr se držel Kristových nohou a volal ve zděšení odejdi ode mě, Pane - J 6,68 (Ke komu bychom šli).

10 Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."

Tam, kde křesťané skutečně uctívají Boha v Duchu a v pravdě, tam se z nich stávají rybáři lidí. Jsou proměňováni Boží mocí a Bůh je vede k tomu, aby sdíleli evangelium s dalšími lidmi.

 Ježíš Šimona povolává k novým věcem, s novou motivací a s novým postojem v srdci.

11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

Tohle je ohromný duchovní závěr celého našeho příběhu. Tady se skutečně prokazuje, co to znamená následovat Ježíše. Oni tam všechno nechali a šli za ním. Vybrali si to, co bylo důležitější. Nezůstali u toho, co jim Ježíš dal, ale chtěli ještě víc. Chtěli víc než lidé na začátku našeho příběhu, kteří se tlačili, aby slyšeli Boží Slovo. Chtěli být s Ježíšem.

Zanechali zde dobré věci, které od Boha dostali, aby mohli být s Ježíšem. To je život na hlubině. To je život víry. To je život služby, následování i uctívání Ježíše Krista.

To je život, který máme žít každý den. Nemusíme nutně všechno fyzicky opustit, jako to udělali tito rybáři, ale to co musíme, je změnit cíl svého života, změnit motivaci svého života. Následovat Krista, ať to stojí cokoliv.

To je něco, co pramění z poznání toho, kdo Kristus skutečně je, z poznání své vlastní hříšnosti a neschopnosti žít takový život, který se mu líbí. Potom padneme k jeho nohám s bázní a v pokoře a teprve potom uslyšíme z jeho úst ta nádherná slova - NEBOJ SE!