Nebuď člověkem dvojí mysli!

Jaroslav Kernal, Kladno 18. května 2008 osnova

Dobré dopoledne, bratři a sestry v Kristu i vy, kteří jste dnes přišli, abyste společně s Kristovou církví uctívali našeho Pána Ježíše Krista.  

Když jsem tady byl v lednu tohoto roku, tak jsme společně otevřeli jednu z obecných epištol, dopis apoštola Jakuba, který je adresován církvi v diaspoře, konkrétně dvanácti pokolením v diaspoře, neboli v rozptýlení. Je to dopis, který Jakub napsal církvi z obrácených, znovuzrozených Židů - to je ten odkaz na dvanáct pokolení. Ale je to také dopis, který je napsaný církvi Ježíše Krista a ta se neskládá jenom z Židů, ale i z pohanů, tedy z těch, kdo svým původem nepatří do tělesného potomstva Abrahama. To jsou ti, kdo vyznali Ježíše jako Pána a Spasitele, ti, kdo uvěřili evangeliu.

Chci, abychom pokračovali v této nádherné epištole, kterou napsal bratr Pána Ježíše Krista. Přestože byl nevlastním, tělesně polovičním bratrem Pána Ježíše, podívejte se na to, jak o sobě smýšlí:

A doslova tam čteme: Jakub, otrok Ježíše Krista. Člověk, který s Ježíšem strávil skoro 30 let v jedné domácnosti, tady o sobě píše jako o otrokovi.

Moji milí, to je něco, co velice úzce souvisí s textem, kterým se dnes budeme zabývat. Jakub mohl napsat mnoho různých věcí, jimiž by se představil těm, kterým psal. V Božím Slově o něm čteme, že byl: bratr Ježíše Krista a syn Marie (Mk 6,3), vedoucí, hlavní postava církve v Jeruzalémě (Sk 12,7; Sk 15,13; Sk 21,18), apoštol a bratr Páně (Ga 1,19), sloup církve (Ga 2,9), bratr Judův (Ju 1,1).

Ale Jakub byl mužem, který byl plný víry a moudrosti, a proto o sobě píše s veškerou pokorou, kterou moudrost přináší, že je služebníkem, otrokem Ježíše Krista. Jakub rozpoznal, kdo je jeho bratr Ježíš - že to Pán a Bůh a pochopil také, kdo je on sám před tímto Pánem. A to je něco, co nám může dát jedině moudrost, kterou si vyžádáme od Boha.

Pojďme nyní společně přečíst z listu Jakubova z první kapitoly od prvního do jedenáctého verše a potom se budeme zabývat verši pět až osm.

Kdykoliv přicházejí zkoušky, tak je to přesně doba, kdy potřebujeme hledat moudrost od Boha. Často si vůbec neuvědomujeme, že potřebujeme moudrost, dokud nepřijde nějaká zkouška. Jakmile však nějaká zkouška přijde, najednou zjišťujeme, že potřebujeme vědět, co máme dělat. Máme bojovat, protože je to překážka, kterou máme překonat? Nebo se máme modlit za trpělivost a nést v moci Ducha to, co přichází od Pána? Jak se máme zachovat? Možná bychom očekávali, že když Jabub napsal o zkouškách a o radosti ve zkouškách, tak bude pokračovat prosbou, za vysvobození ze zkoušek. Nebo prosbou o sílu ve zkouškách, abychom mohli obstát. K našemu překvapení ale říká, že máme prosit o moudrost.

Potřebujeme Boží moudrost a Boží vedení a dneska si ukážeme: 1. Na kontrastu toho, co to je opravdová moudrost naší zoufalou potřebu moudrosti. Když uvidíme, jak moc potřebujeme moudrost, ukážeme si, 2. Jak můžeme získat moudrost a nakonec se také podíváme a popíšeme si člověka, který přes všechny své žádosti a prosby nezíská nic.

5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha a ten mu ji dá - je přece štědrý ke všem a bez výhrad!

Apoštol Jakub byl člověkem veliké moudrosti. Pouští se totiž na velice tenký led. Nikdo z nás totiž nechce slyšet nic o tom, že je hloupý, že dělá chyby a že potřebuje pomoc. Člověk je ve své podstatě nezávislý, chce sám řešit své problémy, chce dělat svá vlastní rozhodnutí. Jsme příliš pyšní na to, abychom si přiznali, že potřebujeme moudrost.

Ale moudrost není něco, co by nám bylo vlastní. Bůh je zdrojem veškeré moudrosti. Jestliže máme nějakou moudrost, tak pochází od Boha. Jádro opravdové moudrosti je poznání Boha. Správný pohled na Boha, to je základ veškeré moudrosti. Bůh nám říká:

Takže kdo pochopí, že potřebuje moudrost, musí jít k Bohu a hledat moudrost u Něj. A Jakub tady s velikou moudrostí a taktem apeluje na jednotlivé čtenáře a posluchače. Říká: Jestliže někomu z vás schází moudrost … On by mohl říci: Každému schází moudrost, ale on říká, jestliže někomu schází. Jakub tady dává příležitost jednotlivým posluchačům prozkoumat své vlastní srdce a dojít k závěru, že potřebují moudrost.

Možná nás ale ještě nepřesvědčila závažnost Jakubovy nepřímé výzvy a třeba bychom si chtěli říct, to se mě netýká. Já mám moudrosti docela dostatek k tomu, abych mohl nějak normálně žít, a prostě to do nebe nějak doklepu.

Proto chci, abychom se nyní podívali na to, co to je moudrost.

Co je to moudrost? Moudrost znamená vidět věci z Boží perspektivy. To je důležité. To znamená, že jde jenom o to, jak jsme schopní podívat se na zkoušky, jimiž procházíme z Boží perspektivy - jakmile to uděláme, potom nás to opravdu povede k radosti, jak o tom byla řeč ve druhém verši.

S moudrostí také souvisí celá řada věcí a tak se teď pojďme podívat alespoň na některé z nich:

Podívejme se nejprve na to, jakou hodnotu má moudrost:

Moudrost je vzácnější, než jakýkoliv pozemský poklad. To řekl člověk, který měl víc pokladů, než kdokoliv jiný na světě - král Šalamoun.

Moudrost, to je něco, co může člověka velice osvěžit, potěšit, upokojit a jak jsme už viděli v listu Jakubově, co může také přinést radost.

Blahoslavený, spokojený, naplněný je takový člověk, který našel moudrost. Takový člověk pro sebe získal ohromný užitek:

V tomto kontextu vidíme, že moudrost je něco, co se dotýká lidských úst, našeho mluvení:

Jak často litujeme svých slov, protože jsou jako bič, jímž zraňujeme druhé. Proto potřebujeme moudrost. Chceme, aby náš jazyk hojil a přinášel uzdravení. Ale jazyk moudrých přináší ještě více:

Slova moudrého člověka jsou osvěžující, jako čerstvá horská voda. Moudrost dokonce zachraňuje před smrtí:

Moudrost také dává ochranu člověku. Moudrost je jako antivirový program. A člověk, který má moudrost má tento program neustále spuštěný:

Moudrý je chráněn moudrostí a nežije s falešným pocitem bezpečí.

Muži, bratři, jako moc potřebujeme tuto moudrost, aby chránila naše oči, naše myšlenky, naší představivost. Vždyť kdokoliv pohlédne na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci (Mt 5,28). Ale my nechceme být takovými muži.

A ženy, vás možná tolik nelákají pohledy na cizí muže, ale mohou zde být jiná pokušení, jako je pohodlnost nebo dokonce lenost, ale co říká Písmo:

Dokonce větší část poslední kapitoly knihy Přísloví ukazuje na moudrou ženu. A aby to mužům nebylo líto, tak ostatních 30 kapitol knihy Přísloví ukazuje na to, jak má vypadat moudrý muž.

A tak moudrost úzce souvisí s praktickým životem.

A tohle už je něco, co opravdu rádi slyšíme a co nás vede k tomu, že rádi řekneme, ano, chceme být moudří, protože chceme žít v dostatku a v síle.

A nejenom, že s moudrostí je spojená síla a moc, ale také jistota ohledně budoucnosti a ohledně toho, jakým směrem se ubírat.

Ale moudrost je něco, co přijímáme od Boha, co není naším vlastnictvím a proto nás Boží Slovo také varuje, že o moudrost je také možné přijít. Přišel o ni král Šalamoun, když se na konci svého života choval pošetile a vystavěl svatyně jiným bohům a jeho srdce nebylo cele při Hospodinu. A na jiném místě čteme varování:

Uctívání jiných bohů, modloslužba, zaslepenost - darem, úplatkem, ziskem, a nebo fyzický nátlak - to všechno může být příčinou toho, že lidé přijdou o moudrost, kterou přijali od Pána. Ale ještě jedna věc může zničit Boží moudrost danou lidem - pýcha.

I to byl možná případ krále Šalamouna.

To je moudrost v její částečné nádheře. O moudrosti bychom mohli mluvit ještě velice dlouho:

Poslední věc k moudrosti a půjdeme dále:

Musíme rozlišit moudrost a poznání. Poznání to jsou především informace, fakta. Ale moudrost, to znamená schopnost správně a pohotově tato fakta využít.

Správné rozlišení mezi těmito věcmi nám pomůže vyvarovat se některých chyb. Někteří lidé věří, že tato pasáž mluví o tom, že Bůh nám na modlitbách dá poznat svou vůli. Ale poznání Boží vůle pochází pouze z Božího Slova a proto ho musíme pečlivě studovat, abychom poznali Boží vůli. Vedle moudrost ke správnému používání Jeho Slova můžeme přijmout právě na modlitbách.

To nás ale vede k jedné otázce: Jestliže je moudrost tím klíčem k získání nadhledu, jak můžu od Boha tuto moudrost získat? Jakub nám na to dává jasnou odpověď.

První věc, kterou musím udělat je, že budu prosit Boha. Nebo žádat.

5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha a ten mu ji dá - je přece štědrý ke všem a bez výhrad!

Jestliže má kdo nedostatek moudrosti, ať jí žádá od Boha! Bůh zaslibuje, že jí dá. Nebude nám vyčítat, že o ni žádáme. Když Šalamoun žádal o moudrost, potěšilo to Boha:

A v dalších kapitolách čteme:

To je skutečná Boží moudrost. To je moudrost, kterou nám Bůh chce dát. Boha to těší, raduje se, když za ním přicházíme a prosíme ho o moudrost.

Bůh chce, abychom byli moudří. Boží Slovo je toho plné. Moudrost není něco tajného, skrytého, něco, co by bylo jenom pro úzkou skupinku zasvěcených lidí. Moudrost je otevřená všem.

Bůh chce, abychom viděli věci z Jeho perspektivy. Chce s námi sdílet svou moudrost. A to je důvod, proč nám dal Bibli. Jestliže hledáme Boží moudrost, musíme začít u Božího Slova, které nám říká, že nemáme moudrost a musíme ji žádat od Boha. A Boží moudrost nás znovu povede k Božímu Slovu.

Bůh nás znovu zve k tomu, abychom u něho hledali moudrost, a vede nás do svého Slova.

Teď jsem četl řadu veršů z knihy Přísloví. Kniha Přísloví, je knihou o praktické moudrosti. O tom, jak žít moudře v Boží bázni. Kniha Přísloví má 915 veršů. Mám takový návrh - můžete každý den přečíst jeden verš, nejlépe v kontextu několika dalších a deset nebo patnáct minut o něm přemýšlet a hledat způsoby, jak uvést tento verš do svého života. Za necelé tři roky projdete celou knihu Přísloví. A věřte tomu, že když to takto budete dělat, budete za ty tři roky někde úplně jinde, než jste dnes a budete dělat mnoho velmi moudrých rozhodnutí.

Kniha Přísloví má 31 kapitol a můžete to také dělat tak, že každý den si přečtete jednu kapitolu z této knihy. Vychází to přesně na měsíc, a když je měsíc kratší, tak můžete jednou přečíst kapitoly dvě. Už to takhle dělám asi osm nebo devět let, že začínám den slovy knihy Přísloví a věřte tomu, že každý den objevuji nové věci, kterými ke mně Bůh promlouvá.

A tak neváhejme a prosme Boha o moudrost. Bůh slibuje, že nám ji dá. Ochotně, rád. V hojnosti. Potřebujeme tuto Boží moudrost, abychom se mohli podívat na věci z Boží perspektivy. Kdykoliv to uděláme, vidíme je z velikého nadhledu a můžeme se z Boží milosti dobře rozhodovat, protože rozumíme tomu, kam naše rozhodnutí povede. Ovšem když je naše mysl naplněna vším, co se kolem nás děje, když jsme zmítáni okolnostmi, tak jsme zmatení a nedokážeme se správně a moudře rozhodovat. Ale Bůh nám může ukázat širší souvislosti. Musíme žádat. A v následujícím verši vidíme další podmínku, která se týká našeho hledání Boží moudrosti:

6 Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam.

Zde je druhá věc, která se týká přijetí moudrosti. Tou je pevnost, stálost, jistota víry.

Tyto verše bývají často vykládány v tom smyslu, že musíme mít silnou víru, abychom mohli dostat odpověď na naše modlitby. Ale myslím si, že takový výklad úplně ignoruje kontext. Jakub tady nemluví o síle, pevnosti víry, ale mluví o vytrvalosti.

Existuje několik různých druhů pochybností.

Pochybnost, která pochybuje o Božích schopnostech. To je případ muže z Mk 9, jehož syn byl posedlý a učedníci nemohli toho démona vyhnat a tak se obrací k Ježíši a říká mu:

Může to být pochybnost o Boží dobrotě. Tak to bylo s malomocným, který přichází k Ježíši:

Je si jistý, že Bůh může, ale neví, jestli bude chtít. Tak to také bývá s námi, když si říkáme, že Bůh miluje svět, ale miluje také mě?

Jsou další pochybnosti osobního rázu. Takové jako např. že lidé pochybují, zda následování Pána má nějaký smysl a přináší to nějaké změny do našeho života. Pochybnosti tohoto rázu obvykle ukazují, že lidé nechtějí dát všechno v sázku. Ale křesťanství znamená buď všechno, nebo nic.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem ještě nebyl křesťanem, ale bylo to krátce předtím, než jsem se stal křesťanem. V té době jsem chtěl poznat, o co v křesťanství jde, a důkladně jsem studoval Bibli. A dodnes si pamatuji na okamžik, kdy jsem se zastavil a řekl jsem si - tohle, co tady čtu, je něco úplně revolučního. Něco, co znamená totální změnu. Jestli je tohle pravda a jestli je to možné nějak žít, potom to znamená obrácení všeho úplně naruby. Je to něco, co se nedá dělat polovičatě, nebo jen tak naoko, navenek. Možná to jde nějakou chvíli, ale nakonec se taková polovičatost projeví.

Myslím, že Jakub ukazuje právě na takové pochybnosti. Říká, že jestliže chceme získat moudrost od Boha, musíme o ni žádat a potom musíme vytrvat v té touze po moudrosti. Nemůžeme si říct, tak moudrost pro křesťanský život chci jenom v úterý a ve čtvrtek, ale v ty ostatní dny ji zas tak moc nepotřebuju. S takovým postojem nemůžeme očekávat, že od Boha něco dostaneme.

Jakub tady nedává do kontrastu víru s nevěrou. Ale stabilitu víry, pevnost, vytrvalost v kontrastu s pochybností a nedůvěrou. To není o malé víře. Tak to bylo u toho muže z Markova evangelia:

To byla slabá víra, která potřebovala podepřít a povzbudit. Ale Jakub mluví o nestálé víře. O víře, která není zakotvená v Pánu a Jeho Slovu. Jednou jde sem a jednou tam. Jinými slovy bychom mohli říct, že to je o nezralých křesťanech. Podobně to napsal apoštol Pavel v listu Efezským:

Dospělá víra je pevná víra. Je to víra, která je upevňovaná Božím Slovem a poslušným jednáním podle Božího Slova. Taková víra je dovršená skutkem, dokonalá, prostá všech nedostatků (Jk 1,4). Když takový člověk žádá od Boha moudrost, dostává ji. Jeho mysl je proměněná Božím Slovem a cele se upíná k Pánu.

Naproti tomu, člověk, který pochybuje, který je nestálý a nestabilní, takový člověk se nedokáže opřít o Boží zaslíbení a kolísá sem a tam. Hned je tady a hned támhle a nedokáže jít za Bohem krok za krokem.

7-8 Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane - člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

Člověk dvojí mysli. Doslova tam stojí muž dvojí duše. Člověk, který je rozpolcený. Člověk, který by chtěl to nejlepší od Boha, ale také by si chtěl užívat všechno, co nabízí svět. Podívejme se ještě na jedno místo z Jakuba, kde se znovu zabývá modlitbou:

Jakub je velice nekompromisní. Nedává nám tady žádný prostor k manévrování. Buď budeš cele spoléhat na Boha, nebo to můžeš zabalit a jít domů.

Řada lidí hraje s Bohem takovou hru. Chtějí přijít v neděli do církve, aby udělali něco pro své náboženství, a potom jsou domů a pustí Pána Boha k vodě a zbytek týdne žijí, jako kdyby Bůh nebyl. Ale tímto způsobem nemůžeme milovat Boha. Bůh netouží po takovéto oddanosti. Bůh by nechtěl zůstat v takovémto vztahu, protože takový vztah ho uráží a zpochybňuje.

Víte, čemu se to podobá? Podobá se to člověku, který stojí ve dvou loďkách, každou nohou v jedné a ve své mysli se snaží rozhodnout, kterou loďkou asi pojede. Ale dříve nebo později skončí ve vodě.

Jak je to s námi? Snažíme se jednou rukou držet Boha a druhou rukou světa? Podívejme se do Božího Slova - takový člověk je popsán jako ten, kdo je zmítaný větrem, jako vlna, která se řítí sem a tam. A pokud jsi uprostřed problémů v takovém stavu, tak z toho nemůžeš získat žádný užitek. Nemůžeš se radovat z takových zkoušek ani takové zkoušky nebudou příležitostí pro tvůj duchovní růst. Jediné, co zde může pomoci, je vystoupit, oddělit se od světa, od světského života, smýšlení a nalodit se na tu Boží loď.

Požádej Boha o moudrost. Požádej ho, aby ti ukázal věci ze své vlastní perspektivy. A potom ve světle této Boží perspektivy můžeš začít růst a zrát do podoby člověka, kterého z tebe chce mít Bůh. Když potom přijdou těžké chvíle, budeš připravený obstát s radostí.

Chlubte se tím, že znáte Pána a jeho milosrdenství, spravedlnost i soud. To je skutečná moudrost.

Amen.

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 11. 05. 2008