Spasení ve Starém zákoně

Procházíme společně listem Galatským a máme před sebou sérii argumentů, kterou Pavel předložil svedeným křesťanům v galatských církvích.

Minulý týden jsme si ukázali, jak Pavel argumentoval zkušeností, kterou tito věřící zakusili s Duchem Svatým. Pavel jim položil jednoduchou otázku - jak jste přijali Ducha Svatého? Na čem byla založená vaše zkušenost? Jak jste se stali křesťany? Bylo to skrze víru, když jste uvěřili, nebo to bylo proto, že jste činili skutky zákona?

Falešné učení vedlo tyto věřící k tomu, že nakonec pohrdli Boží milostí. Proto je také Bůh nazývá pošetilými lidmi. Tito lidé byli pošetilí, protože nechtěli přemýšlet nad učením, které slyšeli.

Stejný trend vidíme mezi dnešními křesťany - nezáleží na tom, čemu věříš. Hlavně, že věříš v Krista. Bratři a sestry všimněme si zajímavé a nesmírně poučné věci - tito lidé v církvích v Galácii, stejně jako falešní učitelé, kteří je zneklidnili, také tvrdili, že věří v Krista. Ale nepřemýšleli o tom, co to znamená. Pravděpodobně také tvrdili, že jedině skrze Krista jsme spaseni, ale možná pokračovali tím, že je to právě Kristus, kdo mi dává sílu zachovávat zákon a tak mohu předstoupit před Boha.

A proto je Pavel zasypává sérií otázek, které jim mají pomoci zorientovat se v tom, na čem vlastně staví svůj život.

Pojďme nyní společně otevřít list Galatským a budeme číst od začátku 3. kapitoly do 14. verše.

Budeme se dnes zabývat verši 6-14. V předchozím oddíle se Pavel soustředil na zkušenost Galatských a hned vzápětí tuto zkušenost uvádí do souladu s Božím Slovem. Je důležité, abychom jako křesťané prožívali veliké věci s Bohem, je ale také nesmírně důležité, aby tyto věci byly v souladu s Božím Slovem.

Lidské zkušenosti mohou totiž velice snadno zmást a odvést nás od pravdy. Jeremjáš napsal, že:

Jsou například lidé, kteří komunikují s duchy zemřelých - zjeví se jim třeba apoštol Pavel nebo Marie a nějakým novým způsobem jim vysvětlí nějaké biblické pravdy a další lidé potom zkoumají, jestli to náhodou není pravda. Ale nejdou ke kořenu věci, protože Boží Slovo zapovídá takovou komunikaci.

Pavel mohl začít zkušenostmi Galatských, protože byl jejich svědkem - on jim zvěstoval evangelium, díky kterému začali žít vírou, začali Duchem. On jim představil Krista ukřižovaného, on byl svědkem velké Boží proměny životů věřících v Galácii. Proměny, která byla způsobena přítomností Božího Ducha v jejich životech.

Ovšem po odkazu na zkušenosti Galatských přichází Pavel se zakotvením v Písmu. Je to Boží Slovo, které má určovat naše zkušenosti. Ne opačně - že na základě svých zkušeností vykládáme Boží Slovo.

A tak Pavel po otázce, jak jste přijali Ducha Svatého, jak jste byli spaseni, jde do Písma a ukazuje, že jejich zkušenost odpovídá tomu, co učí Písmo. V tomto krátkém oddíle Pavel šestkrát cituje Starý zákon.

6 Abraham, jak je psáno, "uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost."

Poprvé v listu Galatským se objevuje jméno jedné z největších postav Starého zákona - Abrahama.

Může nám ukázat, jak hluboko bylo zakořeněno učení židovských učitelů, kteří svedli pohany v Galácii. Tito pohané nebyli svou přirozeností Židé, jak to Pavel ukazuje ve druhé kapitole a proto by pro ně nemělo být normální se ztotožňovat s Abrahamem. S Abrahamem, který byl praotcem, zakladatelem židovského národa.

Všimněme si toho, s jakou bezprostředností a bez nutnosti cokoliv vysvětlovat Pavel mluví o Abrahamovi. Ukazuje mi to na skutečnost, že Galatští se ztotožnili s židovským národem. Aby mohli být křesťany, stali se nejdříve Židy. To byl jeden z hlavních bodů učení falešných učitelů.

To, kam Pavel míří, je naprosto jasné. Protože byl Abraham praotec Židů, bylo nesmírně důležité, aby pohané v Galácii (i na celém světě) pochopili, že tento zakladatel židovského národa nebyl spasený skrze zákon, ale vírou v Boha.

Podívejme se na okamžik do Genesis. Abraham uvěřil Hospodinu. Uvěřil Bohu a Jeho zaslíbením. Abraham důvěřoval Pánu a jeho víra v Boha byla cele odevzdaná a trvalá. A Bůh odpověděl na Abrahamovu víru. Bůh mu to připočetl, započítal jako spravedlnost. Zjednodušeně - Abraham byl spasen vírou v Boha. Abraham, zakladatel židovského národa, praotec Židů byl Bohem ospravedlněn skrze víru v Boha. Je to totéž, co Pavel napsal Židům a pohanů v Římě:

Jednoduchý závěr, k němuž zde Pavel dochází, je ten, že Abraham byl ospravedlněn stejným způsobem, jako jsou ospravedlněni VŠICHNI mužové a ženy - vírou!

Tak můžeme porozumět, že ti, kdo jsou z víry, ti, kdo jsou zakořeněni ve svém pevném přesvědčení nebo ve víře, že Ježíš je Mesiáš, skrze něhož jsme získali věčné spasení v Božím království, tito lidé jsou Božími dětmi. Nikdo jiný!

Buď jste spaseni vírou v Ježíše Krista, nebo nejste spaseni. Jste-li spaseni skrze víru v Ježíše Krista, jste synové Abrahamovi. Jestliže nevěříte v Ježíše Krista, nejste synové Abrahamovi.

Spasení je skrze víru a Abraham je skvělý příklad víry v Boha, protože byl spasen vírou a chodil ve víře. Pavel tady prohlašuje, že jenom ti, kdo prokazují spasitelnou víru v Boha, jsou ospravedlněni.

Římanům 4,9-25 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost. Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní. Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou. Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: `ustanovil jsem tě za otce mnohých národů´. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´ podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´. Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´. To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu, nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Abraham byl nejenom biblickým vzorem ospravedlnění skrze víru, ale slouží také jako biblický vzor, na němž si můžeme ukázat důkaz nebo prověření ospravedlnění skrze víru. Na Abrahamovi můžeme jasně vidět, že ospravedlnění se zjevně projevuje skutky. Je to tak jednoduché!

Jaká to byla víra, která zachránila Abrahama? Byla to jenom nějaká intelektuální víra? Víra, která je pouze v naší hlavě? Která nemá žádný dopad na lidský život?

Jakubův 2,21-26 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? - Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Abraham uvěřil a podle své víry také jednal. To je skutečná biblická víra - víra, která se prokazuje životem. Nebo jak čteme v listu Galatským víra, skrze lásku konající.

8-9 Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: "V tobě dojdou požehnání všechny národy." Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.

Toto je velice zajímavé. V Genesis 12,3; 18,18; 26,14 a 28,14 je jasně vyjádřeno: v tobě dojdou požehnání všechny národy. Pavel poznamenává, že každé z těchto vyjádření pocházelo z Božích úst a každé z nich bylo zaznamenáno v Písmu a každé z nich mluví o tom, že Bůh ospravedlní pohany skrze víru. Vidíme tady důvod, proč potřebujeme znovu a znovu číst a studovat celou Bibli.

Skutečnost, že Bůh má plán spasení pro pohany, byla zvěstována daleko předtím, než bylo zvěstováno evangelium. Boží plán vykoupení zahrnuje jak pohany, tak Židy a tento plán je jasně ukázán na smlouvě s Abrahamem ve Starém zákoně.

Otázka, která nám na tomto místě vyvstává, je, co je to požehnání Abrahamovo?

Většinou chápeme tento text s jeho vysvětlením zde v listu Galatským a rozumíme tomu, že se jedná o ospravedlnění vírou. Jsou ovšem lidé, kteří chtějí za tímto požehnáním vidět materiální věci. Oni vám řeknou, že jako věřícím nám patří Abrahamovo požehnání a Abraham, to byl bohatý a požehnaný muž. Je mnoho materiálního požehnání, které věřícím díky tomuto zaslíbení náleží - tak to učí falešní učitelé. Titíž učitelé, kteří říkají, když tyto věci budeš činit, tak budeš žít.

Problém je, jak vidíme ve 14 verši, že toto požehnání je jednotného čísla. Týká se jedné jediné věci - týká se ospravedlnění z víry, nebo v širším slova smyslu, týká se samotného Krista. Tak je to např. v listu Římanům:

Efezským 1,4-7 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,

13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Abraham je tedy pro nás, stejně jako pro Galatské, vzorem víry a ukázkou toho, že člověk - kdykoliv a kdekoliv, je spasen jedině skrze víru.

V následujícím oddíle Pavel třikrát cituje Starý zákon, aby ukázal jaká je moc zákona, resp. aby ukázal, jaká je BEZMOC zákona ohledně spasení a ospravedlnění.

10 Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: "Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona."

Každý, kdo chce zaslíbení Mojžíšova zákona, musí žít podle tohoto zákona. Podívejme se nyní na to, co se stane, když se někdo rozhodne, že může žít podle tohoto zákona, nebo jeho části a co se stane, jestliže jedenkrát selže ve svém životě podle zákona.

Takový člověk je pod Božím hněvem. Teď. Právě teď. Takový člověk je pod prokletím, protože je to napsáno a je to jasná Boží pravda.

Neexistuje nikdo, kdo by mohl zachovat všechna slova tohoto zákona. Není ani jeden. Dovolte mi jeden příklad:

Tento týden Pavlovi vykradli auto. A my si můžeme říci - to je opravdu smutný a já jsem rád, že to nebylo moje auto. A na druhé straně Pavel asi říká, proč moje auto a ne auto mého souseda? Ale zákon říká, nepožádáš a správný postoj v takové situaci by měl být - je mi to líto a byl bych stokrát radši, kdyby vykradli mé auto a ne auto mého souseda.

Teď nechci nikoho z nás obviňovat, ale chci jenom ukázat na tomto drobném příkladu, jak jednoduše každý den, mnohokrát denně přestupujeme zákon - a pravděpodobně ne naším jednáním, ale ve svém srdci a ve své mysli. A Ježíš říká, že to je stejné, jako kdyby to bylo našima rukama nebo nohama.

Zákon požaduje absolutní dokonalost. A jak nám ukazuje Jakub 2,10 - kdo udělá chybu v jediném přikázání, kdo klopýtne jenom jednou, provinil se proti všem. Je vinen proti celému zákonu.

Je třeba, abychom si uvědomili, že zákon nebyl dán k našemu ospravedlnění. Kdokoliv by chtěl získat spravedlnost ze zákona - ať už se jedná o ospravedlnění nebo o posvěcení, bude velmi zklamán.

11 Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že "Spravedlivý bude žít z víry."

Zákon nemá moc udělit spravedlnost. A pokud chce někdo naplnit zákon, potom hledá svou vlastní spravedlnost, nikoliv spravedlnost, která je z Boha.

Pavel tady říká, že máme jasný důkaz toho, že nikdo nemůže být v Božích očích spravedlivý, protože je napsáno, že spravedlivý bude žít z víry. Člověk, který věří v Ježíše Krista je ospravedlněn a protože je ospravedlněn vírou v Ježíše Krista, tak nyní žije nový život, v novém vztahu s Bohem a je přijímaný jako milovaný syn. To je vztah, jehož není možné dosáhnout skrze skutky zákona.

Prorok Abakuk to napsal velice jasně a Nový zákon tento z Ab 2,4 cituje třikrát, a my z toho můžeme vidět, že se nejedná o nějaké nové učení, které by přišlo až s autory Nového zákona, ale že se jedná o to staré, co prochází Starým zákonem od Abrahama až po malé proroky.

12 V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: "Člověk, který je plní, z nich bude žít."

Zákon a víra ohledně ospravedlnění vylučují jeden druhého. Jsou to naprosté protiklady. Pavlova poznámka „člověk, který je plní, z nich bude žít“ je fráze, která je v Písmu použita mnohokrát. Na většině míst ve Starém zákoně, kde je tato fráze použitá, se týká Izraele a zachovávání zákona, resp. nezachovávání zákona Izraelem a je to Boží výtka Izraeli.

Víra neříká, že člověk, který plní skutky zákona, bude žít. Víra říká, že člověk musí přijít skrze Krista a jedině skrze Něj samotného a přijmout ospravedlnění jako dar milosti od Boha. Ovšem jestliže si chceme odpracovat dar, potom popíráme vlastní podstatu tohoto daru. Říkáme - já zaplatím, já si odpracuji Boží milost. Ale musíme mít vždy na paměti, že z nás samotných nikdy nemůže vzejít Bohu žádná sláva.

Tělo, tělesnost, hříšná lidská přirozenost, je padlá, propadlá hříchu. Proto přirozený člověk nikdy nemůže být přijatelný pro Boha, nemůže Boha uctívat ani mu sloužit.

Proto je napsáno, že spravedlivý bude žít z víry. A cokoliv není z víry je hřích.

13 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: "Proklet buď každý, kdo visí na dřevě"),

Někdo by se mohl bláhově domnívat, že nemůže být pod Božím prokletím ten, kdo se rozhodl žít podle zákona. Ale Pavel říká, že každý je pod prokletím zákona, protože každý, KAŽDÝ je vinen přestoupením zákona Božího a jedinou možnou cestou z tohoto prokletí je víra.

Kristus vysvobodil věřící z prokletí Mojžíšova zákona díky ceně, kterou zaplatil a tou byla jeho mučednická smrt. Stal se prokletím za nás, na našem místě. Kristus se nemohl stát prokletím kvůli nezachovávání zákona - On byl jediný, kdo ho kdy cele a dokonale naplnil. Mohl se stát prokletím jedině nějakým jiným způsobem - proto Bůh nechal zapsat a ustanovil, že bude proklet každý, kdo visí na dřevě.

Prokletí znamená spravedlivý Boží hněv a přináší odsouzení viníkovi, zavržení viníka. V tomto stavu nebylo možné viníkovi žádným způsobem pomoci. Nemohlo dojít k usmíření a jedinou cestou ke spravedlnosti bylo vykonání kletby. Jenom tak mohlo dojít k naplnění zákona a k dosažení Boží spravedlnosti. Z tohoto beznadějného stavu odsouzení, v němž nebylo hříšníkovi pomoci, nás Kristus zachránil, když naplnil kletbu zákona tím, že zaplatil na našem místě. Protože bylo zaplaceno, může nám, hříšníkům, svatý Bůh udělit svou milost a je to spravedlivé.

13-14 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: "Proklet buď každý, kdo visí na dřevě"), aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.

Požehnání, v jednotném čísle, nikoliv v množném, jak říkají falešní učitelé z hnutí víry, požehnání Abrahamovo je ospravedlnění vírou v Ježíše Krista. V Ježíše Krista, který se narodil jako potomek Abrahamův a který je požehnáním pro svět, protože v Něm jsme smířeni s Bohem a ospravedlněni.

Jednotliví věřící jsou požehnáni a skrze víru v Ježíše Krista v nich přebývá Duch Svatý. To je význam Abrahamova požehnání - nejde o materiální výhody, nejde o prosperitu, nejde o bohatství. Jde o vykoupení z prokletí zákona, z moci hříchu a o stvoření nového srdce, nového stvoření skrze víru v Ježíše Krista. To je požehnání, které Bůh zaslíbil Abrahamovi a jehož jsme dědicové skrze víru v Ježíše Krista.

Prošli jsme od Abrahama k zákonu a od zákona ke Kristu, k tomu Jedinému, skrze něhož můžeme mít vztah s Bohem. Pavel tady v takovém běhu předkládá učení o zástupné oběti Ježíše Krista. Říká, že Kristus se stal prokletím místo nás, aby nám mohla být započtena Jeho spravedlnost. Osvobodil nás od zákona, ze zákonictví, z otroctví zásluh a záslužnictví, z hříchu a učinil nás syny Abrahamovými skrze víru. Obdaroval nás plností Ducha Svatého, který nyní přebývá v našich životech. To je úžasné.

Nebe je fascinováno křížem Ježíše Krista a peklo se třese hrůzou z kříže. Jedině lidé jsou lhostejní a je jim jedno, co Kristův kříž znamená.

To je něco, co by mělo hýbat naším srdcem, něco, při čem bychom měli prožívat hluboké emoce.

Máme se radovat z této pravdy, která leží v centru našeho spasení. To zabije každou naší snahu o to, zasloužit si Boží milost, ukázat se před Bohem jako spravedliví.

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů Naposledy změněno: 01. 01. 2008

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 01. 2008