Trpěl pod Pontským Pilátem - J 18, 28-19,16

Petr Papež, Ústí nad Labem, 3. prosince 2006

 V apoštolském vyznání víry, které začíná známým způsobem slovy „Věřím v Boha Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země“ jsou kromě Ježíše jen dva lidé zmíněni jménem. Prvním je Panna Marie - „narodil se z Marie Panny“. A tím druhým je Pontský Pilát - „trpěl pod Pontským Pilátem“. Marie vstoupila do dějin jako matka Ježíše Krista. A nový činitel na scéně v Janově evangeliu -  Pilát, vstoupil do dějin jako ten, za jehož vlády Ježíš trpěl a zemřel a jako ten, kdo měl přímý podíl na Ježíšově utrpení. Pilát, ten který nechal zbičovat a ukřižovat Krista. To bude navždy jeho charakteristika. 

Oddíl, který máme dnes před sebou, popisuje, jak došlo k tomu, že Ježíš Kristus byl odsouzen ke smrti ukřižováním. Nebylo to tak jasné. Vždyť Pilát ani nechtěl Ježíše ukřižovat a přesto nakonec bude celému světu znám jako vládce, který vydal Ježíše k ukřižování. Kde se stala chyba, co se zvrtlo? Co všechno proběhlo, než byl vynesen rozsudek? To dnes uvidíme.

Nebudeme sledovat jen Piláta. Pilát zde není sám. Jsou tu pořád ještě židovští vedoucí, jsou tu vojáci, je tu židovský lid, je tu Barabáš a hlavně je tu Ježíš Kristus, kvůli kterému se všechno děje. Přestože je zde před soudem, uvidíme, jeho charakter se zde třpytí jako drahokam, který je položen na černé plátno lidského hříchu.

       Pojďte se mnou projít Janův zápis soudu před Pilátem, který budeme doplňovat z dalších evangelií, abychom měli úplnější a jasnější obraz. Abychom se v tomto trochu delším textu lépe orientovali, rozdělil jsem ho na 4 části, v rámci nichž budeme sledovat veškeré dění. Text jsem do těch čtyř částí rozdělil podle toho, k jakým závěrům Pilát docházel. První tři části jsou podobné v tom, že jde o různé Pilátovy pokusy propustit Ježíše. Poslední část je pak o Pilátově rozhodnutí vydat Ježíše k ukřižování.

28-38 Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, a tak Pilát vyšel k nim. "Z čeho tohoto muže viníte?" ptal se. "Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě," odpověděli. "Nechte si ho," řekl jim Pilát. "Suďte ho podle vlastního zákona." Židovští představení mu odpověděli: "My nesmíme nikoho popravit." (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. "Tak ty jsi židovský král?" zeptal se ho. Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?" "Jsem snad Žid?" řekl Pilát. "Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?" Ježíš odpověděl: "Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud." "Takže jsi král?" zeptal se ho Pilát. "Sám říkáš, že jsem král," odpověděl Ježíš. "Narodil jsem se a přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá." "Co je pravda?" řekl Pilát. Po těch slovech vyšel znovu k Židům a řekl jim: "Podle mě je nevinný.

 Pilátův první pokus o propuštění Ježíše - v. 28-38

Minulý týden jsme se zabývali postavou apoštola Jana. Co jsme však probírali před dvěma týdny? Viděli jsme, jak Jidáš přivedl vojáky a další lidi do getsemanské zahrady. Viděli jsme velký projev Boží moci, když Ježíš řekl „To jsem já“ a zástupy couvly a padly na zem. Pak se Ježíš nechal zatknout a dokonce uzdravil Malcha, jehož ucho usekl horlivý, ale nechápavý Petr. Ježíš byl odveden k veleknězi Annášovi, kde byl vyslýchán a kde byl bezdůvodně udeřen do obličeje jedním ze strážců. Sledovali jsme také Petra, který Ježíše třikrát zapřel, jak Ježíš předpověděl.

Toto všechno se odehrálo v noci. A podle Matoušova evangelia se hned časně ráno velekněží a starší lidu znovu sešli, aby potvrdili svůj úradek - zabít Ježíše. S tímto úmyslem hned ráno, což ovšem nebylo nic neobvyklého, vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Tím místodržitelem Judey byl samozřejmě Pilát, který měl sídlo v Cesareji, ale o svátcích a při dalších příležitostech pobýval v Jeruzalémě - pravděpodobně v pevnosti Antonia, blízko chrámu. Šlo o palác pohanů, ve kterém by se Židé mohli ceremoniálně znečistit a nemohli by tak jíst velikonočního beránka. Kontakt s pohany byl považován často za stejnou věc jako kontakt s mrtvým, který podle Starého zákona činil člověka nečistým až do večera a vyžadoval očišťující rituál.

A tak židé, přestože strašně toužili zabít Ježíše, tak že by udělali všechno, na druhou stranu nevstoupí do paláce, aby nepřekročili vnější ustanovení velikonočních svátků. Vůbec jim nepřišlo, že svou touhou zabít nevinného jsou tak znečištění, že dodržování ceremoniálních příkazů jim vůbec nemůže pomoct. Jejich jednání je jednou z nejjasnějších ukázek zvrácenosti lidského srdce:

Židé naprosto ignorovali skutečnost, že Bůh považoval za odporné všechny jejich ceremonie a oběti, které dělali se srdcem plným hříchu a neposlušnosti. Jak ostražití musíme být, co se týče našeho srdce. Vím, že nikdy tady na zemi nedosáhneme dokonalosti, ale musíme o ní bojovat. Někdy dokážeme dělat všechno jakoby správně, a přitom se naše srdce zatvrzuje, protože někde si v něm  pěstujeme nějaký špatný postoj, myšlenku, návyk. V tom případě potřebujeme prosit Boha, aby nám dal sílu k pokání.

říká Bůh. Nechce, abyste chodili do sboru, četli si Bibli a modlili se, pokud to nejde ruku v ruce s proměnou vašeho srdce a vydáváním duchovního ovoce.

Verš „Milosrdenství chci, ne oběť“ mimochodem u proroka Ozeáše 6:6 pokračuje dál slovy

Ozeáš 6:6 „poznání Boha je nad zápaly“.

„Poznání Boha je nad zápaly“ - Myslím, že toto je Boží komentář na to, co dělali židé, když vlekli Ježíše k Pilátovi, aby ho nechali zabít a přitom nechtěli vstoupit do paláce, aby se neposkvrnili. Židé se nechtěli poskvrnit, ale to byla pro Boha věc nekonečně menší důležitosti, než poznání Boha - poznání Ježíše Krista. Uvědomujete si, že chtěli ceremoniálně čistí jíst velikonočního beránka, ale nepoznali přitom Ježíše, na kterého hod beránka a celé velikonoce ukazovaly? Židé jedli beránka, ale nejedli toho, který jediný skutečně navždy snímá hříchy lidí, kteří v něj věří.

Pokud neznáte Krista jako svého Spasitele a Pána, nepomohou vám žádné obřady a ceremonie, žádná mše. Nic.

Když židé dorazili k paláci, do kterého nechtěli vstoupit, vyšel Pilát k nim.  Pilát byl člověk, který Židy víceméně nenáviděl a jednal vůči nim netaktně, takže oni mu zas dělali různé naschvály, obzvláště to, že si na něj stěžovali u císaře Tiberia. Římský Císař Tiberius byl takový dost podezřívavý a tak každá taková stížnost ohrožovala Pilátovu pozici. Pilát krutě potíral všechny židovské vzpoury i všechno, co jako vzpoura vypadalo. V Lukášově evangeliu je tato poznámka:

K tomuto člověku tedy židovští vedoucí přicházejí, protože byli pod římskou nadvládou, a podle římského zákona nemohli Ježíše zabít o své vlastní vůli. Pilát se jich jako soudce naprosto logicky zeptal, v. 29: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“ Dobrá a jednoduchá otázka. Co proti Římu udělal Ježíš, že ho vedli k Pilátovi, aby ho dali zabít? Neudělal vůbec nic takového. Židé to věděli. Apoštol Pavel, osoba povolaná, později prohlásil, že „nenalezli žádný důvod pro trest smrti.“ Nepřátelští židé se Ježíše neustále snažili na něčem nachytat, aby ho mohli obvinit. Ale nikdy se jim to nepovedlo. Vzpomínáte si na to, jak je prokoukl, když se ho přišli zeptat, jestli je dovoleno dávat daň císaři? Čí je obraz na minci, zeptal se tenkrát Ježíš.

A protože židé nemají žádné důkazy proti Ježíši, snaží se to zamaskovat rázným prohlášením, které podle nich mělo Piláta uspokojit, v. 30: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ Jinými slovy, my už jsme to posoudili a Ježíše shledali vinným, ty už nemusíš nic vyšetřovat.

Nevím, co všechno Pilátovi prošlo při této odpovědi hlavou, nicméně reagoval slovy, v. 31: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Jelikož židé nevznesli žádné kloudné obvinění, využil toho Pilát, aby se celé záležitosti zbavil. Pilát si zřejmě řekl, že pokud nejsou schopní nebo ochotní přinést konkrétní obvinění, i když tvrdí, že Ježíš je zločinec, nebude se s nimi bavit a bude to brát tak, že šlo o nějakou čistě židovskou záležitost, kterou si tedy mohou vyřídit sami.

       Ovšem v tu chvíli museli židé dát najevo, určitě se zraněnou pýchou, že si to sami vyřídit nemůžou, protože jim není podle římského nařízení „dovoleno nikoho popravit“. Dali jasně najevo, o co jim celou dobu jde. Židé popravovali při trestu smrti ukamenováním, zatímco Římané popravovali ostatní národy ukřižováním. Bylo to pro Ježíše překvapení, že ho chtějí nechat ukřižovat? Vůbec ne. Apoštol Jan tady připomíná, že Ježíš už dříve sám řekl, že zemře na kříži. Když židé říkali „Není nám dovoleno nikoho popravit“ a mířili tak ke kříži, říkali to proto, jak říká Jan v. 32: „To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.“ Ježíš byl opravdový prorok, jehož slova se vždy naplní. Prorok, který byl zároveň knězem, který vyvýšen na kříži dal v oběť sám sebe.

A Ježíš byl a je samozřejmě také král. Ve verši 33 se ho Pilát ptá: „Ty jsi král židovský?“ Proč se Pilát najednou takhle ptá? Protože židé, kteří nejdřív vůbec nevznesli žádné obvinění, nakonec Ježíše přece jen z něčeho obvinili, protože jinak by se s nimi Pilát rozloučil. V Lukášově evangeliu je zaznamenáno, jak židé Ježíše obvinili (Lk 23:2): „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“ Když se Pilát Ježíše ptá, jestli je král židovský, Ježíš odpovídá otázkou, zvláštní otázkou, v. 34: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ O co zde jde? Pilátova otázka mohla být vyjádřením obvinění a kdyby Ježíš odpověděl, že je král, považovalo by se to za uznání viny. Nebo mohla být osobní otázkou. Když Pilát Ježíše ujistil, že se neptá jako soudce, jemuž otázku do úst vložili židé, teprve tehdy mu Ježíš odhaluje, že je skutečně král.

Ježíšův rodokmen ho opravňoval k tomu nárokovat si pozici židovského krále. Zde však Ježíš zdůrazňuje duchovní povahu svého království. Ve verši 36 říká: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z toho světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ To jsou úchvatná slova. Ježíšovo království není nějaké vylepšené pozemské království, které očekávali Židé, protože smýšleli tělesně. Ježíš nepoužívá lidské prostředky a zbraně. Nebojuje mečem a meč Jeho království také nemůže zničit, i když se o to mnozí snažili. Ježíš nenechal své učedníky ani anděly, aby bojovali, když ho židé přišli zatknout. To jsme viděli v předchozích verších 18. kapitoly. Ježíšovy činy a slova jsou vždy v naprosté shodě. Neřekne nám jednu věc, aby vzápětí udělal něco jiného.

            Ježíšovo království je království pocházející z nebe  - „není odtud“. Ano, jednou bude Boží království na nové zemi a v novém nebi, ale Ježíš nepřišel bojovat s římskými vojáky a osvobodit od nich židovský národ. Podstata a způsob šíření Jeho království jsou jiné. Ježíš to odkrývá ve verši 37: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ O tomto verši by se toho dalo říct tolik. No a není to jediný takový verš v našem oddíle. Ale protože chceme probrat celý oddíl, zmíním jen několik důležitých věcí:

a. Ježíšovo království se šíří na základě zvěsti o pravdě - Ježíš je pravda a mluví pravdu o Bohu, o lidech a o ďáblu

b. Ježíš šíří tuto zvěst - Pravda pochází od Boha v nebi, který promlouval skrze své proroky a v poslední čase promluvil ve svém Synu

c. Přijímají ji Ježíšovy ovce, ti, kteří slyší jeho hlas - lidé mohou pravdu přijmout a následovat Ježíše. Když slyšíte Ježíše, půjdete za ním? Nejen jako ještě nevěřící, ale jako věřící? Slyšíte ještě na jeho hlas?

d. Ježíšovo království stojí v protikladu království lži - Co není pravda, to je lež.  Kdo nepřijímá pravdu od Ježíše, zůstává ve lži, která je doménou Satana.  Ježíš říká v Janovi 8  židovským vůdcům: „Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít (v. 40) ... Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži“ (v. 44).

            Jak Pilát po Ježíšově vysvětlení zareaguje na lživá obvinění? Jeho reakcí je otázka z verše 38: „Co je pravda?“ Je to dobrá reakce a je to špatná reakce. Dobrá je v tom, že si Pilát uvědomil, že Ježíš nijak nebojuje proti římskému impériu a že tedy je bez viny. Pravda a její království to nebylo něco, co by římské zákony přijímaly jako základ obvinění. Proto také Pilát vzápětí řekl židům: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“ Toto je Pilátův první pokus propustit či osvobodit Ježíše. Ale zároveň byla Pilátova reakce chybná, protože ho pravda nezajímala nejen s ohledem na zákon, ale také s ohledem na jeho život. Pravda nebyla něco, o čem by se chtěl dozvědět víc. Slyšel, že kdo je z pravdy, slyší Ježíšův hlas. Ale nezeptal se, jak se to může stát. Nezeptal se: „Co mám dělat, abych byl spasen?“

            Pilát viděl, že Ježíš není vinen. Ale nevydal se pravdě a tak za svým výnosem o nevině stejně nestál. Evangelista Lukáš říká, že židé na něj naléhali. Jakmile ho upozornili na to, že se Ježíšovo buřičství šíří z Galileje do Judska a až do Jeruzaléma, místo toho, aby Pilát stál za pravdou, využil zmínky o Galileji, kde vládl Herodes, a poslal Ježíše k němu, protože byl právě v Jeruzalémě. Ovšem Herod Ježíše nakonec k Pilátovi vrátil.

II. Pilátův druhý pokus o propuštění Ježíše - v. 39-6

V tomto oddíle vidíme ve skutečnosti dva marné pokusy Piláta o propuštění Ježíše. Ale jelikož jsou oba dva založeny na Pilátově snaze vzbudit v židech lítost a soucit s Ježíšem, budeme je brát jako jeden pokus.

            První pokus souvisí se zvykem propouštět jednou za rok nějakého vězně. Je to taková amnestie. Marek nám říká, Marek 15:8, že zástup „přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.“ Pilát se pokusil využít této situace. Věděl, že velekněží mu Ježíše vydali z nenávisti, „ze zášti“ (Marek 15:10). Doufal, že zástup, který Ježíše jen nedlouho předtím triumfálně vítal při jeho vjezdu do Jeruzaléma, bude chtít Ježíše propustit. A tak se Pilát obrací k zástupu s návrhem na propuštění Ježíše, v. 39b: „ Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále.“ Avšak velekněžím se velice rychle podařilo zástup zmanipulovat, aby chtěl vydat Barabáše. A tak zřejmě mnozí z těch, kdo před Ježíše kladli palmové ratolesti, mu teď připravují hroznou smrt na kříži. Je to pro nás velká lekce. Pamatujete si na Ježíšova slova, že učedník není nad svého pána? Stejné věci se mohou stát i nám. Jednu chvíli může všechno vypadat v pohodě a další chvíli nám bude hrozit smrt. V knize Skutků ve 14. kapitole byli Pavel a Barnabáš v Lystře a Pavel tam uzdravil ochrnutého člověka. Tamní lidé je začali prohlašovat za bohy a chtěli jim obětovat. Avšak náhle se tam objevili židé, „strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat“ (Sk 14:19). Taková je přízeň lidí.

            Zpátky k Pilátovi. Místo toho, aby zástup chtěl propustit Ježíše, vzpomněli si na Barabáše a chtěli propustit jej. A tak je zde náhle na jedné straně Ježíš a na druhé straně Barabáš. Mezi nimi si židé mají zvolit. Ježíš byl posel pravdy, bez poskvrny a bez viny, ten kdo dělal mocné skutky a činy, kterými uzdravoval zástupy, ten, kdo měl moc odpouštět hříchy. Barabáš byl známý vězeň. Byl to vzbouřenec, který vedl vzpouru proti Římu a někoho přitom zavraždil. Ježíš a Barabáš. Jeden z nich zemře a jeden bude žít. Velekněžími podnícený zástup si schválně vyžádá propuštění Barabáše. Zavrhnou světlo a zvolí si tmu, v. 40: „Toho ne, ale Barabáše.“ A tak Ježíš umře, aby Barabáš mohl žít. Je to mocný obraz toho, jak se to má s námi. My jsme před Bohem všichni od narození jako Barabáš - zasloužíme si smrt, protože jsme se vzbouřili proti Bohu. Buď za nás zemře Ježíš nebo musíme zemřít sami. Ten, který neměl žádný hřích, se stal pro nás hříchem, který byl potrestán na kříži. Proto můžeme žít. 

            Další pokus o propuštění Ježíše nevyšel. Co udělá Pilát? Nechce být židům příliš po vůli. Navíc, nedlouho před tím ho jeho žena varovala, aby si nezačínal nic se spravedlivým Ježíšem, jak nám to říká Matouš. Pilát zkusí, jestli by židům nestačilo, že dá Ježíše na výstrahu zbičovat. Třeba se nad ním pak slitují. Nechal Ježíše napospas římským vojákům, kteří osvědčili svou krutou vynalézavost. Ježíš vůbec neodpovídal jejich představě o králích a tak se mu jen vysmívali a trýznili ho. Ve verších 1-3 devatenácté kapitoly čteme: „Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje.“ I když to vojáci nechápali, Ježíš byl skutečně král, svrchovaný vládce, který měl vše pod kontrolou. Nezavolal si na pomoc anděly, ale trpělivě plnil vůli svého Otce a pil z kalicha, který mu byl určen. Nesl trpělivě bolestivou trnovou korunu, která byla připomínkou kletby, kterou byla země stižena po Pádu Adama. A byl oblečen v purpurový nebo nachový plášť - rudý plášť - našeho hříchu.

            Když Pilát věděl, že Ježíš už byl zbičován, vyšel znovu k židům a oznámil jim, že jim přivede Ježíše, na kterém nenachází vinu. A tak zmučený Ježíš, s tělem roztrhaným od římského biče, vyšel ven. Pilát tentokrát nemluví o Ježíši jako o židovském králi. Místo toho řekl, v. 5: „Hle, člověk.“ Jako kdyby říkal: Podívejte se, kdo před vámi stojí. Takhle nevypadá král, i když má korunu a plášť. Je to jen ubohý člověk, který pro vás nepředstavuje žádné nebezpečí. Není na čase, abyste se nad ním slitovali a nechali ho jít? Vždyť už byl dost potrestán. Aniž by to Pilát zamýšlel, vyřkl slova, která jsou pro křesťany vzácným pokladem. Hle člověk - Bůh se stal člověkem, jediným skutečným člověkem. On byl druhým Adamem, který nám ukázal, co to skutečně je být člověkem.  A byl jím i tehdy, když stál před židy. První Adam byl v dokonalosti v edenské zahradě a přesto zklamal. Druhý Adam byl v téměř mrtvém těle, bombardovaný nenávistí, a přesto obstál. A jak tedy reagovali na Pilátova slova židé? Byli naprosto neoblomní, přestože viděli zmučeného Ježíše a slyšeli Pilátova slova. Přestože viděli a slyšeli, vůbec je to nezajímalo. Byli jak smyslů zbavení. Když křičeli, v. 6: „Ukřižovat, ukřižovat!“, nebyla v nich ani kapka soucitu. A tak opět Pilátovými slovy, „Já na něm vinu nenalézám“ (v. 6), končí jeho druhý pokus o propuštění Ježíše.

III. Pilátův třetí pokus o propuštění Ježíše - v. 7-12a

 Pilát sice prohlašoval Ježíšovu nevinu, ale neměl se k tomu, aby rázně v Ježíšově případu rozhodl. Tak dal židům šanci vznést další obvinění. Protože židům nepomohlo obvinění, že Ježíš se prohlašuje za židovského krále a vede vzpouru proti císaři, přece jen se obrátili k argumentu založeném na Božím zákoně. Jejich argumentace je ve v. 7: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ Absurdní na tom je, že se odvolávají na zákon, který Ježíš, protože je Bůh, sám vydal. Jak však zareagoval Pilát? Ve v. 8 čteme: „Když to Pilát uslyšel, ještě více se zalekl.“ Zalekl se židů? Ne, tentokrát ne. Zalekl se toho, že by Ježíš mohl opravdu být někým božským. Nezapomeňme, že Pilátova žena o něm měla zvláštní sen a že Ježíš se naprosto nechoval jako nějaký vzbouřenec a mluvil o království, které není odtud, mluvil s neuvěřitelnou autoritou. Kdo to před Pilátem stojí? Pilát marně doufá, že Ježíš je jen obyčejný člověk. Chce se ujistit, že nemá božský původ. Chce znovu slyšet, že Ježíš je prostě a jednoduše z Galileje. Ptá se, v. 9: „„Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.“ Všechno už Pilátovi řekl a nehodlá ulehčit jeho rozrušené mysli. Pilát dobře slyšel, že Ježíšovo království není odtud a to neznamená, že není z Galileje. Pilátovi se neulevilo.

            Proč Ježíš nemluví, říká si Pilát. Jak to, že neprosí, aby ho Pilát propustil? Vždyť musí vědět, že to Pilát může udělat. Ježíšovo mlčení ho znervózňuje - v. 10: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíšova autoritativní odpověď Piláta přesvědčí, že Ježíš skutečně není obyčejný člověk. Ježíš nejdřív reaguje na Pilátovu snahu přimět ho k řeči odkazem na jeho moc. Reaguje těmito slovy, v. 11: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“ Ježíš rázně odmítá Pilátovu snahu použít jeho vládnoucí moc ke svým účelům. Jestli si Pilát myslel, že Ježíše nějak vystraší, mýlil se. Ježíš odkrývá Pilátovi skutečnost, že Pilát sám není zdrojem té moci, kterou se ohání. Je pouhým prostředkem, pouhým správcem této moci, kterou dostal shůry - ovšem nemyslí zde od císaře, ale od Boha. Žádný vládce nevládne, aniž by ho Bůh k tomu určil. Bůh je Nejvyšší Vládce, A Bohu se také budou zodpovídat všichni pozemští vládcové, i když si to zřejmě nemyslí.

            Protože Pilát byl dosazen do pozice moci a může vydávat rozhodnutí, kterými se proviní proti Bohu, jako rozhodnutí nechat zbičovat Ježíše a nakonec ho vydat k ukřižování, je samozřejmě vinen před Bohem. Avšak jeho vina není tak veliká jako vina židů. Ježíš ve své odpovědi Pilátovi pokračuje: „Proto ten kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“ Židé viděli Ježíšovy činy, slyšeli jeho slova, znali proroctví o Mesiáši. Ale nenáviděli ho a k Pilátovi ho přivedli ne ke spravedlivému soudu, ale aby schválil jejich zlověstný plán - zbavit Ježíše života. Využili Pilátovy státní moci. Oni byli původci celého procesu. Jejich vina byla mnohem větší.

            Ježíšova slova Piláta jen utvrdila v tom, že před ním stojí někdo velice zvláštní, někdo, koho se bál ukřižovat. Někdo, kdo nevystupoval jako ostatní židé, které Pilát nesnášel. A tak čteme v první části verše 12: „Od té chvíle ho Pilát usilovat propustit.“ Když Pilát už dřív deklaroval Ježíšovu nevinu, byla to taková pasivní snaha Ježíše propustit. Nyní, obtížen špatným svědomí, se snaží Ježíše propustit aktivně. Je to jeho třetí pokus.

IV. Pilát vydává Ježíše k ukřižování  - v. 12b-16

 Ale tato Pilátova nová snaha vyvolá ještě větší křik židů. Nakonec použijí argument pro Piláta ze všech nejpádnější. Už neobviňují Ježíše, ale zaútočí přímo na Piláta: Pokud neuděláš, co chceme, tak se o tom dozví císař a nebude rád. Chceš tohle podstoupit kvůli Ježíšovi? Není to otázka i pro nás?  Tento argument stojí za jejich slovy z druhé části verše 12: „Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“ Pilát, který se židy jednal často necitelně a zároveň se jich bál, byl svých strachem teď tak oslaben, že podlehl tlaku židů. Ještě chvíli před tím usiloval Ježíše propustit, ale teď zasedá k soudu nad Ježíšem. Učiní poslední chabý pokus vzepřít se vůli židů, aspoň trochu jim celou situaci znepříjemnit. Ve 14. verši říká: „Hle, váš král!“ Už ne, hle člověk, ale váš král.

    Židé však znovu křičí po ukřižování a nakonec je Pilátova slova jakéhosi posledního vzdoru „Hle váš, král“ a „Vašeho krále mám dát ukřižovat?“ (v. 15), vyprovokují k odpovědi, kterou otevřeně odmítají Boží vládu a kterou se sami dobrovolně odřezávají od Božího plánu spásy - v. 15: „Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.““ Izraelský národ si kdysi od Boha vyžádal krále, aby byli jako ostatní národy. Chtěli jej za každou cenu. První král, Saul, však nezastupoval Boha věrně. Druhý král, David, kterým Bůh Saula nahradil, byl podle Božího srdce. Stal se předobrazem dokonalého krále, který měl jednou přijít od Boha, aby vládl věčně. Tím králem je Ježíš Kristus. Když jej odmítají, odmítají Boží vládu a vrhají se do rukou vlády lidské. Jejich náboženství  zůstává navždy bez pravého Boha a bez pravého Krále. Krále, který kraluje všem, kteří uvěřili v pravdu, kterou vyhlásil ve svém životě a ve své smrti. Chvála Bohu, že takového Krále dal i nám, kteří jsme nebyli Boží národ!

            Jsme u konce našeho textu. Vidíme, že Pilát nakonec židům podlehl. Neměl dost odvahy dát se na cestu pravdy.  Pilát třikrát shodně prohlásil, že považuje Ježíše za nevinného. „Já na něm žádnou vinu nenalézám“ (v. 38), „na něm nenalézám žádnou vinu“ (v. 4), „já na něm vinu nenalézám“ (v. 6) ... „Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili (v. 16).

 Dovolte mi ještě několik slov na závěr. V úvodu jsem říkal, že budeme sledovat jednotlivé postavy. Pojďme si náš text z tohoto úhlu ještě krátce zrekapitulovat. Soustředíme se na židovské vedoucí, Piláta a Ježíše

1. Židé

Od začátku do konce se projevuje jejich nenávist vůči Ježíši. Dělají, co mohou, aby Piláta přiměli vydat Ježíše k ukřižování. S tím už za Pilátem přišli. Báli se Ježíše, protože ohrožoval jejich náboženské a společenské pozice. Ježíše nenávidí a nemají s ním slitování. Jsou ochotní přinést falešná obvinění, manipulovat davy, použít Boží zákon proti samotnému Božímu Synovi, vyhrožovat Pilátovi, dokonce prohlásit, že nemají krále a, jak zaznamenal Matouš, nechat padnout Ježíšovu krev na sebe a své děti. Obětovali Beránka Božího, ale jeho krev ani jim ani jeho dětem nepřinesla vysvobození.

2. Pilát

Pilát je kombinací tvrdého a ustrašeného člověka. Sice se pokoušel dodržovat jakous takous spravedlnost, ale je zmítán strachem. Strachem ze židů a potažmo z císaře a tak trochu pověrčivým strachem z Ježíše Krista. Snažil se nejdřív celého případu zbavit a posléze Ježíše propustit, ale nic z toho se mu nepovedlo. Byl přesvědčen o Ježíšově nevině, ale tragicky zklamal v tom, že neměl odvahu ho propustit. Snažil se vinu za Ježíšovu smrt přenést na židy, ale i když jeho vina byla menší než vina židů, zapsal se do dějin jako ten, kdo vydal Ježíše k ukřižování. Ovládal ho strach a ne pravda.

3. Ježíš

Pán Ježíš byl nespravedlivě obviňován, byl mučen a ponižován. Nechává jednat židy i Piláta podle jejich vůle. A přesto je jediný, kdo měl skutečně celou situaci pod kontrolou. Jediný vědomě naplňuje Boží plán spásy. Nejedná ze strachu ani z nenávisti, ale z veliké lásky ke svojí církvi. Vědom si toho, že bez jeho smrti na kříži bychom zůstali navždy v hříchu a odsouzení, vytrpěl všechno příkoří a všechnu bolest Pilátova soudu jako dokonalý Boží Syn. Je to panovník království z jiného světa, které nezachází ani neschází lidskými zbraněmi. Jako Král králů a Pán pánů poselstvím pravdy buduje své království, které nebude mít konce.   AMEN

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 01. 2008