Jarda Kernal, Ústí nad Labem 7. května 2006

Dobré ráno.

Ocitli jste se někdy v úplné tmě? Co jste nejvíce ocenili v takové situaci? Stačilo by nám jenom maličko světla. Světlo má řadu vynikajících vlastností. Jednou z nich je to, že kdekoliv je světlo, tam není tma. Nikdy si na světle neprohlédnete kousek tmy. To prostě nejde.

Jiná věc je ta, že světlo, potřebuje svůj zdroj. Přirozeným stavem věcí je tma. Světlo nelze  zavřít do ledničky ani ho nikam nanosit. Aby někde bylo světlo, je potřeba rozsvítit.

J 8,12-30

7x v Janově evangeliu je zaznamenáno Ježíšovo absolutní prohlášení - Já jsem … někdo.

1.       Já jsem ten chléb života. Jan 6,35

2.      Já jsem dveře. Jan 10,9  

3.      Já jsem ten dobrý pastýř. Jan 10,11  

4.      Já jsem vzkříšení a život. Jan 11,25  

5.      Já jsem ta cesta, pravda i život. Jan 14,6

6.      Já jsem pravý vinný kmen. Jan 15,5  

A posedmé zde:

 Jan 8,12  Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

Když Ježíš vyznává tyto věci, zjevuje nám více o světě kolem nás, o světě, v němž žijeme, a také o sobě a o tom, jakou oběť pro nás přináší.

Zaměřme nyní svou pozornost na Ježíšův výrok „Já jsem světlo světa“, který je zaznamenán v J 8,12 a který Ježíš řekl v chrámové pokladnici (J 8,20), ve které byly umístěny dva obrovské zlaté svícny s množstvím kahanů, které symbolizovaly ohňový sloup, který vodil Izraelce po poušti - znamenal vedení, ochranu, bezpečí. Tyto svícny byly zapalovány každý večer a jejich záře byla vidět nad celým městem.

Během svátku stánků, při nošení vody z rybníka Siloe, Ježíš volal - jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Nyní, ve světle zářících svícnů říká, Já jsem světlo světa.

Ježíš jako světlo světa přináší světlo těm, kdo ho následují. Slovo učedník znamená někoho, kdo následuje, učí se od druhého, od mistra. Jenom ten, kdo následuje - kdo je učedník, má světlo života. Tedy jenom ten, kdo se stal učedníkem bude chodit v jeho světle.

Jestliže nejsme závislí na Ježíši, nejsme ve světle.  Jestliže říkáme, že jsme ve světle a nejednáme podle toho, potom jsme ve tmě a nikdy jsme Ježíše nepoznali. Je to smutná realita mnoha lidí, kteří si myslí, že jsou věřící, ale nežijí ve světle, žijí v hříchu, a jejich život vydává svědectví o tom, že nikdy nepoznali Krista, nikdy neuvěřili a nebudou spaseni.

Dalším důležitým obrazem světla v Bibli je Slovo Boží.

Ježíš je Slovo, které bylo na počátku a je také světlem.

On je světlo - on jediný je původcem skutečného světla - tím začíná Janovo evangelium .

Objevuje se to na dalších místech Janova evangelia

Jako světlo je také zdrojem života. Života v plnosti (v pokoji, radosti a lásce) J 10,10; J 14,27; 15,10-11. On je zdrojem věčného života a vzkříšení J 11,25; 17,2.

13  Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé."

Farizeové jsou chytří a velmi dobře znají Starý zákon. Najednou chtějí naplnit slova Písma, že ústy dvou nebo tří svědků musí být potvrzena každá výpověď. Tímto způsobem zkouší Ježíšovo svědectví a ukazují, že nemůže být pravdivé, protože to co říká, říká jenom on sám.

Náboženští zákoníci si vždycky vezmou z Bible jenom to, co se jim hodí a vysvětlí si to svým vlastním způsobem. Stejně to dělají o mnozí lidé dnes. Znají Bibli ale nepodřizují jí své životy - místo toho podřídí Bibli, Boží Slovo, např. lidské tradici, tradici církve, autoritě nějakého učitele, nebo jenom svým vlastním zištným záměrům.

Ježíš o sobě prohlásil, že je světlo světa, ale farizeové ho nechtěli vidět. Když nemůžeme vidět světlo je to jednoduše proto, že jsme slepí. Když vidíme, nepotřebujeme někoho, aby nám vykládal o světle. Stačí otevřít oči a podívat se.

14  Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.

Ježíš ukazuje, že za normálních podmínek nemůže být svědectví člověka o sobě samém považováno za důvěryhodné. Ale Ježíš tu ukazuje na to, že On má takové kvality, díky nimž může vydávat svědectví sám o sobě. V následujících verších ukazuje, že On má právo říkat soudy a svědectví sám o sobě. Je to On a nikoliv farizeové (nebo my), kdo zná perspektivu věčnosti.

Je to On a nikoliv oni, kdo soudí spravedlivě.

 15  Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.

Vy soudíte podle těla. Já nesoudím.

Ale Ježíš nepřišel proto, aby soudil - viděli jsme to jasně v příběhu s ženou, přistiženou při cizoložství.

Pokud však Ježíš soudí, jeho soud je pravdivý. On nesoudí podle těla, nebo podle zdání, nesoudí sám.

 16  Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.

Svědectví Ježíše je plně podepřeno svědectvím Otce. O Ježíši svědčí Boží Slovo - když se Ježíš po svém zmrtvýchvstání setkal s učedníky, otevřel Písmo a začal od Mojžíše, tedy od začátku, vykládat, jak Písmo svědčí o Něm.

Židům, kteří zkoumali Písmo řekl:

Ježíšovo svědectví o sobě samém by bylo pravé, i kdyby svědčil sám o sobě jako jediný, ale on není sám.

17-18  I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal."

Tělesný člověk nemůže porozumět věcem Ducha. Zde jsou nábožní lidé, nevěřící (ačkoliv věří v Boha nejsou věřícími a pokud neuvěří v Krista nebudou spaseni). Oni neznají Krista. Nevědí odkud je a kam jde. Nerozumí Kristu. Možná je pro ně jedním z proroků, možná je velkým učitelem nebo morálním vzorem, ale neví o tom, kým je ve skutečnosti - Božím Synem a Spasitelem.

19  Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce."

Kde je tvůj otec? Chceme svědectví dvou svědků, ale ty jsi tu sám. Kde máš svého otce? Je to absurdní otázka - Ježíš se narodil z panny a neměl žádného lidského otce.

Farizeové znali Jeho rodinu a tak zkoušeli jak zareaguje - věděli, že Josef je mrtvý a tak možná s takovým posměchem říkali, kde je tvůj otec? Ale Ježíš jim ukazuje, že nevědí nic ani o něm, ani o jeho Otci. A když se setkává s touto duchovní tvrdostí, ukončuje rozhovor. Není třeba pokračovat dále. Jestliže jsme řekli vše, co mělo být řečeno, už nemusíme nic víc dodávat.

Slyšeli lidé kolem nás evangelium? Porozuměli mu? Potom můžeme s čistým svědomím jít dále, k těm, kteří dosud neslyšeli.

 20  Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

Už jsme mluvili o síni pokladnic. Zde Ježíš často vyučoval. Nyní nad ním visel meč, ale nezatkli ho - nepřišla jeho hodina. A Ježíš později svědčí o této chvíli.

Když přišla Ježíšova hodina, přišla také hodina světa - temnota vztáhla své ruce po Božím Synu.

21  Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."

Ježíš tu používá slovo ZETEÓ, když mluví o hledání. V řečtině se slovo zeteo používá k vyjádření hledání něčeho, co je nám vlastní. Je to jako když jedna žena měla deset velmi cenných mincí a jednu ve svém domě ztratila. Taková žena prohledá všechno a vymete každý kout svého domu a když minci nalezne, tak svolá všechny a raduje se z toho.

Když najdete něco, co jste dříve neměli, třeba houby v lese, potom řečtina použije jiné sloveso. Asi před 14 dny jsme našli ve skříni krabici a v ní byly věci, které jsme předtím marně hledali. Ta krabice tam byla od našeho stěhování. To je ZETEÓ.

Židé měli Ježíše. On byl jejich.

Dovídáme se tu nesmírně důležitou věc - je možné hledat Ježíše MARNĚ. Ježíš říká Židům, budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Nyní je čas milosti, čas spasení a tak jestliže uslyšíte Boží hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru. Ať neskončíme jako Ezau:

A tak pojďme do náruče Božího Syna abychom v něm měli život i světlo.

 22  Židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?"

Ten, kdo podle židovské teologie spáchal sebevraždu, šel do pekla. Židé pochopili, že Ježíš říká, že půjde do nebe a že oni tam nejsou schopni ho následovat. A tak přicházejí se sarkastickou myšlenkou - jestliže On jde tam, kam my nemůžeme přijít … potom musí jít do pekla. Co na to asi Ježíš?

23-24 I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."

Každý člověk se rodí jako hříšník.

Jestliže se nám líbí v našich hříších a nechceme s nimi nic dělat, zemřeme ve svých hříších. Mzdou hříchu je smrt a cenou za hřích je věčné odsouzení v pekle.

Jestliže neuvěříte, že JÁ JSEM, zemřete ve svých hříších. Slova Já jsem byla velice jasná pro farizeje, pro zákoníky, byla velice průkazná pro každého věřícího Žida. Tato slova ukazují na Božství Ježíše. Jsou to slova, kterými se Bůh představil Mojžíšovi, když chtěl znát Boží jméno - Jsem, který jsem - nebo také JÁ JSEM. Bůh - zde Ježíš - je podstatou bytí, existence, On existuje nezávisle na čemkoliv jiném. Aby mohl existovat, nepotřebuje nic a nikoho jiného, ale všechno, úplně všechno v celém vesmíru závisí ve své existenci na Něm.

Jestliže chce být někdo spasen musí důvěřovat Ježíši - v tom, co udělal a také v tom, kdo skutečně je. Ježíš je Boží Syn a Spasitel. Pokud nevěříme, že Ježíš je pravý Bůh, potom zemřeme ve svých hříších. Je to problém mnoha lidí, kteří vyznávají Krista, jako velkého učitele, proroka, … Stejný problém měli farizeové.

25-26 Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám. Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho."

Kdo jsi? Tato otázka farizeů se zrodila v chaosu, který měli ohledně Ježíše a z takového pohrdání a pýchy. Ježíš jim dává další a další odpovědi a znovu a znovu jim ukazuje, kdo je, ale oni hledají nějakou odpověď, za kterou by Ho mohli odsoudit.

Ale Ježíš jim přináší slova soudu. Nepřišel soudit, ale tváří tvář zatvrzelosti jejich srdcí, jim přináší slovo soudu. Farizeové si pečlivě pěstovali svou image, která měla ukazovat, jak jsou blízko Bohu, ale odsuzovali toho, který jediný blízko Bohu Otci skutečně byl.

A Ježíš znovu odkazuje na Otce, na Jeho slova, na svou vydanost Otci. Ježíš nejedná nezávisle na Otci, ale oznamuje světu to, co slyšel od Otce. Zapamatujme si tato slova, protože nám v budoucnosti pomohou pochopit úlohu Ducha Svatého v životě věřícího - On vydává svědectví o Ježíši, a mluví jen to, co slyší od Otce a Syna.

27  Nepoznali, že k nim mluví o Otci.

Ale oni nechápou, nemohou pochopit. Není totiž jiná cesta k Bohu, nemůžeme jinak poznat Otce, než skrze Syna.

28  Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.

Znovu se slyšíme Ježíšovo JÁ JSEM. A jako bychom slyšeli také farizeje, jak stojí s otázkou: „Co to říká? Jak to může říci?“ Abyste porozuměli, musíte vyvýšit Syna člověka.

Jsou lidé, kteří vypadají velmi zbožně, ale nevyvýšili Ježíše ve svém životě, nevyznali Ho jako Božího Syna a takoví lidé ve skutečnosti vůbec neznají Boha. Jsou jako Židé, jak je popsal apoštol Pavel.

Ovšem Ježíš tu, když mluví o vyvýšení nepopisuje nějakou duchovní tajuplnou zkušenost, ale v rozhovoru s náboženskými vůdci ukazuje na své ukřižování. Až mě uvidíte na kříži, uvidíte Synem dokonale naplněnou vůli Otce.

29  Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu."

Ježíš tu ukazuje na jednotu, kterou má se svým Otcem. On vždycky plní vůli Otce. To se jasně prokázalo na kříži. Kříž prokázal poslušnost Ježíše.

30  Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

Byli tady lidé, kteří slyšeli evangelium a uvěřili. Slyšeli o světě, který je ve tmě, o hříchu, který zabíjí. Slyšeli slova Ježíše, že On je světlem tohoto světa. Slyšeli o tom, kdo Ježíš je - Boží Syn, živý a pravý Bůh, slyšeli o tom, co Ježíš udělal - o Jeho vyvýšení na kříž, o Jeho poslušnosti Otci až na smrt. To je evangelium. Tady se uzavírá kruh. Tito lidé slyšeli a uvěřili. Stali se z nich učedníci a Ježíš se stal jejich světlem - kdo v Něho věří, nebude chodit ve tmě. On je vedl k prvním krokům víry, když potom o Letnicích volali, co máme dělat. Věřte a dejte se pokřtít. Tito lidé byli připraveni.

A tak když to shrneme - Ježíš je jediné pravé světlo, které osvěcuje tento svět.

Musíme se mít na pozoru před všemi, kteří prohlašují, že nám nabízejí „světlo“, vždyť někteří mohou být dokonce služebníky satana.

Na druhé straně, jak je to nádherné, když ve světě temnoty můžeme vědět, že máme světlo života v Ježíši, který je světlem světa.

Když jsme zmatení, zamotaní do bažiny temnoty, když klopýtáme a padáme přes překážky pojďme k Ježíši - On je světlo světa. Pojďme následovat toho, kdo nám dá světlo do našich životů.

Můžeš se stát světlem pro druhé, pro ty, kteří chodí v temnotě, když budeš žít v Jeho světle ve svém životě, jako ten, kdo závislý na Něm samotném, jako ten, kdo následuje Jeho učení.

Pane náš, smiluj se nad námi a dej ať svítíme jako Tvoji svědkové lidem kolem nás, aby viděli naše skutky a vzdávali ti chválu. Dej nám prosím touhu do našich srdcí a také poslušnost mít hlad po Tvém Slově, které je světlem pro náš život, ať Tě skrze něj můžeme poznávat a milovat Tě každý den víc a víc.

Amen.

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 01. 2008