Jarda Kernal, Ústí nad Labem 21. května 2006

Od chvíle, kdy jsme se dnes ráno probudili, jsme museli každý z nás udělat jednu věc, kterou jsme pravděpodobně vůbec neregistrovali, protože nám připadá naprosto samozřejmá, ale ono to tak úplně není. Dokonce i když jsme přišli do této místnosti, museli tuto věc udělat - museli jsme projít dveřmi. Je to něco, čeho si zpravidla vůbec nevšimneme. Tedy pokud nejsou dveře zamčené, takže jimi nemůžeme projít. Potom si toho všimneme.

Co jsou to dveře? Dveře jsou jenom díra ve zdi, chybějící kus zdi. Místo, kde nechal tesař díru. Ale každé místo na světě má své dveře. Každý nějak ohraničený nebo uzavřený prostor má své dveře. Dokonce i nebe a peklo mají své dveře.

Pojďme společně přečíst z Janova evangelia 10,1-21.

V Izraeli byl chov ovcí důležitou součástí hospodářství. Jeden veliký král Izraele, král David byl pastýřem ovcí. Abychom dobře porozuměli tomu, co Ježíš učí v 10. kapitole Janova evangelia, potřebujeme si trochu přiblížit, jak to vypadalo, když měl někdo v Izraeli ovce.

Když měl někdo ovce tak se o ně staral buď sám, nebo prostřednictvím pastýřů, které si najal. Když měl někdo třeba jednu ovci, mohl ji svěřit také pastýřům a ovce se stala součástí většího stáda.

Většinou celý rok se ovce pásly venku pod širým nebem. Ovšem v každém městě, vesnici nebo na konkrétních místech na horách mezi pastvinami, byly speciální velké stavby - ovčince, stáje nebo chlévy. Do těchto míst přiháněli pastýři svá stáda na noc. Ovce byly uvnitř, přede dveřmi byl jeden z pastýřů nebo najatý strážce a kolem hlídkovali další. Taková stáj byla také v Jeruzalémě u Ovčí brány. To je pravděpodobně místo, kde byl Ježíš, když říkal věci, které jsou v první polovině této kapitoly.

Ráno přicházeli pastýři k ovčinci, kde byly jejich ovce a ovce dalších pastýřů přes noc. Když stráž poznala pastýře, prošel kolem ní a vešel mezi ovce. Přitom buď nazýval své ovce jmény nebo říkal nějakou věc, něco co opakoval každý den. Prošel mezi ovcemi a vyšel ven - přitom stále mluvil na ovce. Jejich ovce, které byly ve stáji promíchány spolu s ostatními ovcemi, vyšly za svým pastýřem ze stáje a následovaly ho. Prošli Ovčí branou a vyšli ven na hory kolem Jeruzaléma, kde se ovce potom celý den pásly.

Večer pastýř zase svolal své ovce a odvedl je zpět do Jeruzaléma, do stáje. Poslední důležitou věcí je, že večer, za tmy přicházeli zloději a pokoušeli se buď vniknout do ovčince nebo zlákat nějakou ovci napodobováním hlasu pastýře.

Podívejme se teď s tímto vědomím do našeho textu.

1-2  "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

Mluvili jsme o dveřích - dveře jsou zařízením umožňujícím vstup někam, případně výstup z něčeho. Pokud jsou někde dveře a my se potřebujeme dostat dovnitř je normální - pokud člověk není uličník a neleze oknem, že projde dveřmi.

Každý ovčinec v Izraeli měl své dveře. Ty ve městě jich měly často několikero, aby mohla všechna stáda vyjít a vejít rychleji.

Jedině pastýř mohl vstoupit dveřmi. Zloděj v tomto podobenství představuje farizeje a ostatní náboženské vedoucí z předcházející kapitoly. Oni totiž zkoušeli odvrátit Ježíšovy ovce od pravdy ke svému vlastnímu způsobu spasení - skrze skutky zákona nebo nějaké rituály. Dveře jsou jedinou legitimní cestou kudy je možné vstoupit do Božího lidu.

Ježíš Kristus jako Mesiáš je Pastýřem všech věřících. Pravý pastýř shromažďuje své ovce.

Farizeové ukazovali, že jsou bezbožní vůdcové Izraele, když vyhnali muže, který byl od narození slepý a kterého Ježíš uzdravil. Farizeové bránili lidem vstoupit do Božího království.

Ale ten kdo vstoupil dveřmi je pastýř ovcí. Pastýř, který byl zaslíbený ve SZ, vůdce Božího lidu. Požehnaný mesiáš.

3-6 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají." Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

Akouó znamená více než jenom slyšet. Znamená to slyšet a poslechnout. Pastýř volá na své ovce jménem. Pastýř zná své ovce, má s nimi osobní vztah. Je s nimi v kontaktu. Nemusí jít o hluboký vztah, ale pastýř musí být v kontaktu se svým stádem. Nemůže být odtržený, někde zavřený. Známý kazatel 19. století říkal, že pastýř musí jedním okem koukat do Bible a mít hluboký vztah s Bohem a druhým okem se dívat do novin, aby věděl, co lidé prožívají. Nutno dodat, že tehdejší noviny byly trochu jiné než dnešní a více odrážely to, čím lidé skutečně žili. Pastýř musí vědět o svých ovcích, znát jejich starosti a problémy.

Ovce znají hlas svého pastýře. Dodnes pastýři na blízkém východě používají stejnou metodu svolávání svých stád. Ovce slyší a znají jejich hlas. Jeden autor popsal setkání stád v jednom údolí v Izraeli. Z úbočí se vyhrnula velká stáda. Desítky ovcí se valily jako lavina. Dole se obě laviny setkaly a promísily se. Řekli bychom - tak to je průšvih - nikdo už ty ovce nerozdělí. Ale pastýři pokračovali svým tempem, pozdravili se a potom začali volat na své ovce. A najednou se stáda začala rozdělovat, jednotlivé ovce se začaly rozebíhat na opačné strany a každý pastýř odešel se svým stádem.

Pastýř volá na své ovce. Co na to ovce - poslouchají. Jdou za ním. Nejdou za cizím, protože neznají jeho hlas.

Pastýř vyvádí své ovce a když je má venku, tak jde před nimi. V tomto verši se můžeme setkat s Božím humorem. V 9. kapitole je uzdravený muž vyhnán ven. Je tu použito stejné slovo jako na tomto místě 10. kapitoly, kde pastýř vyhání nebo vyvádí své ovce ven. Je to dobrý pastýř a shromažďuje venku. Farizeové vyhnali tohoto muže v domnění, že mu zabrání vstoupit do Božího království, ale Ježíš je ten, kdo čeká venku, dokonce on je ten, kdo vyvádí ven. Farizeové připravili „nový“ vchod přes ohradu - chtěli, aby lidé vcházeli jenom skrze ně - připravili svá vlastní pravidla, své příkazy, používali manipulaci - hrozili vyloučením každému, kdo prohlásí Ježíše za mesiáše (J 9,22), chtěli vládnout nad lidmi a nad jejich svědomím, nad jejich vírou. Ale Ježíš vyvádí lidi ven - stejně jako farizeové, ale úplně jiným směrem. Oni je chtěli oddělit, on je shromažďuje, oni je chtěli zavrhnout, On je přijímá, oni je chtěli vést ke smrti, On dává život.

Ježíš tu mluví o povolání svých ovcí z ovčince židovského náboženství - judaismu. Povolává pozůstatek, který v Něj uvěří.

Farizeové chtěli udržet lidi v okovech náboženství, v zaslepenosti rituály, povinnostmi a příkazy. Ale Ježíš uvádí své ovce do svobody.

Ale farizeové nechápou Ježíšova slova. Ale kdo má uši k slyšení, slyší.

7-10 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

Skutečný pastýř dává a zajišťuje život; falešný pastýř bere život. Ježíš je dveřmi. On je jediný má také právo projít dveřmi. Ježíš tu mluví o ovčincích, které byly venku v horách, mimo město. Někdy to byly stavby, ale bývaly to také jeskyně nebo úzké rokle s jediným vstupem. Ježíš je tím jediným vchodem. To je ten vchod, před kterým ležel pastýř a kdo chtěl projít, musel přes pastýře. Pastýř byl dveřmi. Ježíš je jediný pastýř a je také jedinými dveřmi.

Všichni, kdo přišli přede mnou - každý, kdo si dělal nárok na to, být Spasitelem - to jsou zloději a lupiči. Zloděj krade a podvádí a lupič se dopouští násilí a ničí nebo zabíjí. Naproti tomu Ježíš dává život a dává ho v hojnosti.

Zloděj krade a to je smysl jeho jednání, ale jestliže je to nutné, stává se lupičem, který zabíjí a ničí. Je zajímavé, že Jan tu používá slovo zabíjet, které v řečtině mluví o rituálním zabití, o obětování.

Ježíš je jedinými dveřmi ke spasení. Jaká to byla pro vás zkušenost, když jste dnes ráno prošli těmito dveřmi? Myslím, že nijak zvláštní. Normální. Přesně tak Písmo popisuje spasení člověka. Není to nic komplikovaného, problematického.

Možná někdo z vás viděl film s Jackem Nicholsonem, kde hrál zvláštního spisovatele. Měl svůj specifický rituál zamykání a odemykání dveří. Bylo to něco komplikovaného a já to nedokážu popsat. Dělal řadu úkonů a pohybů - proto aby zamkl dveře. Většina lidí si přesně takto představuje spasení. Soubor příkazů a zákazů, systém požadavků a nějaké složité a těžko pochopitelné učení. Vymytí mozku a naprogramování.

Ale Ježíš říká velmi jednoduchou věc. Kdo vejde skrze mne bude spasen. A nejen to - bude vcházet a vycházet a nalezne pastvu.

A na jiném místě čteme:

Je to velmi jednoduché. Jak to? Protože Ježíš všechno udělal. Už není co k tomu dodat. Tak pojďte k Ježíši. Stačí vejít, rozsvítit, jíst ho jako chleba a pít ho jako vodu. Život s Ježíšem není složitý. Není lehký, ale je jednoduchý. Pojďte k Pánu. On je dobrý pastýř.

Toho, koho vyvede ven, toho vodí na klidná místa u vod, naživu ho udržuje (Ž 23). Pastýř se stará o své ovce a sytí je. Zahrnuje je hojností. Ježíš přišel, abychom měli život a to život v hojnosti.

V Kristu je všechno, mimo Krista je smrt, vražda, oloupení, duchovní bída a chudoba. Ježíš je dobrý pastýř.

 11-15 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

Dobrý pastýř pokládá svůj život za stádo. Dobrý pastýř dává svůj život za ovce. Špatný pastýř si myslí, že stádo existuje pro jeho prospěch, ale dobrý pastýř žije a umírá pro své ovce.

V Izraeli byli různí pastýři. Ovšem práce pastýřů byla velmi namáhavá a náročná. Pastýř se musel postarat o stádo, najít pro něj dobrou pastvinu, což nebylo v kamenité poušti vůbec jednoduché, najít vodu na občerstvení a místo, kde je stín na odpočinek.

Je to stejné i dnes - pastýř církve musí hledat pokrm pro své ovce - dobrý pokrm, pokrm z Božího Slova.

Vidíme tu několik charakteristik špatných pastýřů. Špatný pastýř pracuje jen za mzdu. Všimněte si, že dobrý pastýř také pracuje za mzdu, ale tato mzda není tím důvodem, proč pracuje. Ovšem pro špatného pastýře to je cíl. Získat z ovcí mzdu. Ovce jsou prostředek, který je tu pro mě.

Ovce nejsou jeho vlastní. Tyto dva principy můžeme vztáhnout na práci obecně - můžeme si položit otázku, proč pracuji? Pro mzdu a nebo pro Pána. Pracuji tak, že mi na věcech nezáleží, protože jsou jenom prostředkem k získání mzdy a nebo pracuji jako kdyby to byly moje vlastní věci, moje stádo, moje ovce. A nebo ještě lépe Pánovo stádo - Pánovo práce. Zkuste si představit, když půjdete do práce, že vaším zaměstnavatelem není ten člověk, který sedí v kanceláři s nápisem „Ředitel“, ale že to je Ježíš Kristus. Špatný pastýř se nestará o svěřené ovce.

Špatný pastýř je zbabělec, který utíká, když se blíží nebezpečí. Opouští ovce, když vidí, že se blíží vlk. Dovolí vlkům trhat a rozhánět ovce. Uvádět je do zmatku. Dovolí vlkům vetřít se do stáda.

Špatnému pastýři nezáleží na ovcích. Špatný pastýř nezná své ovce. Na rozdíl od dobrého pastýře. Dobrý pastýř se obětuje za ovce. Dobrý pastýř zná své ovce. Dobrý pastýř je známý svým ovcím.

Věrný pastor bude - jako „podpastýř“ - odrážet charakteristiky Dobrého Pastýře. Obětuje se za ovce, zná ovce a ovce znají jeho. Bude pastýřem a ne nájemcem, který nepečuje o ovce.

16  Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

Ježíš mluví o jiných ovcích. Tyto další ovce jsou věřící z pohanů, nikoliv z Izraele. Je jedno stádo a jeden pastýř, ale více ovčinců - Zjevení ukazuje na to, že lidé ze všech národů budou chválit Boha. Existuje jediná pravá Kristova církev, kterou ale nemůžeme ztotožnit se žádnou zjevnou církví nebo denominací. Každá zjevná církev - jako i naše - je projevem této jediné pravé církve.

Ovšem může si nárokovat to být Kristovou církví, pokud opravdu patří Kristu. Pokud v ní Kristus vládne. Pozná se to, jak říká Ježíš v 8. kapitole podle toho, koho lidé doopravdy uctívají. Tito lidé mají jedno společné - znají svého pastýře - znají Krista. Proto není pro křesťana možné mít společenství s těmi, kdo Krista neznají - i když jsou to nábožní lidé.  

Ježíš je jediný pastýř. Pokud je život věřících a společenství soustředěn na Krista, jedná se o skutečnou církev.

Tento jediný Pastýř a Pán je spojen se svým nebeským Otcem nerozdělitelným poutem lásky.

17-18  Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Ježíš prohlašuje, že má moc nad životem a smrtí. Každý může položit svůj život za ovce. Ale jenom Ježíš ho může zase vzít zpět, i když to třeba svědkové Jehovovi popírají. Tento text však hovoří velice jasně. Ježíš má moc dát svůj život, kdy chce a jak chce, nenechá si ho vzít (např. když ho chtěli ukamenovat nebo svrhnout ze skály), ale dává ho dobrovolně. A stejně tak má moc si život vzít zpět.

V tomto smyslu můžeme říci, že Ježíš „se vzkřísil“ k životu. O Otci je napsáno, že vzkřísil Syna, o Duchu Svatém čteme (Ř 1,4), že se podílel na jeho zmrtvýchvstání a tady čteme o tom, Ježíš má moc položit život a vzít si ho zpět. To nám velice jasně ukazuje na jednotu Boží Trojice, na jedinečný vztah Ježíše s Otcem, ukazuje nám to na moc Kristovu, na to, že nebyl nebohou a bezmocnou obětí pekla, jak to učí někteří falešní učitelé (K. Hagin, D. Prince), ale že je skutečným Bohem a dárcem života.

Ježíšova smrt byla zcela dobrovolná, ale v žádném slova smyslu se nejednalo o sebevraždu. Byla to součást Božího plánu, který Ježíš přišel vykonat.

19-21  Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?" Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"

Ježíš je nejkontroverznější osoba v dějinách lidstva. Kdykoliv se lidé setkali s jeho poselstvím tak ti, kdo je odmítali, začali také jednat proti Ježíšovi a naopak ti kdo přijali toto poselství, začali poslouchat Ježíše a Jeho Slovo.

Ježíš je nařčen z posedlosti. Ježíš o sobě prohlásil velké věci a znovu to vedlo k rozdělení lidí na dvě skupiny. Někteří mu uvěřili, že to, co o sobě tvrdí je pravda. Jiní věřili tomu, že každý, kdo se prohlašuje za Boha jako Ježíš musí být posedlý nebo šílený. Ovšem toto nejsou slova někoho, kdo je posedlý nebo šílený. Při našem úterním studiu Bible jsme si položili otázku - mohou démoni otevírat lidem oči?

Lidé v našem příběhu měli stejný dotaz. A my vidíme, že zázraky jako otevření očí slepému, mohou být hodnotným svědectvím - ovšem jenom pokud jdou ruku v ruce s věrností Božímu Slovu.

Tito lidé viděli zázrak a viděli toho, který udělal tento zázrak, jak je stále věrný Božímu Slovu - ani jedna čárka z něj nepomine, říká Ježíš. Jeho svědectví bylo jasné a komplexní. Usvědčte mě z hříchu, řekl Ježíš svým odpůrcům. Nebylo co k tomu dodat.

Ježíš je náš dokonalý a jediný pastýř. Jenom On je schopen nás dovést ke spasení. Jenom On je vykonavatelem spasení. Jenom skrze něj můžeme být spaseni. On položil svůj život za své ovce. On si ho také vzal zpět. On nás povolává, abychom se starali o Jeho ovce:

Ježíš povolává další (pod)pastýře, kteří se mají věrně starat o Boží stádo, sytit ho Božím Slovem a položit za něj i život.

Ježíš nám povolává pastýře, jimž se máme podřizovat, které máme poslouchat a následovat je.

A konečně jsme také povoláni k tomu, abychom se stali jeden pro druhého pastýřem, abychom byli skutečným společenstvím Božího lidu.

To není něco navíc, to je výsada Božího lidu, to je povinnost každého křesťana. Starat se o druhé věřící, sytit je Božím Slovem, podělit se s nimi o tu nejlepší pastvu.

Tento týden jsem mluvil s jedním kolegou v práci o Božích věcech. Kromě jiného se mě zeptal, proč by měl člověk být v nějaké církvi. Nestačí, že je věřícím doma? Toto je jeden z mnoha důvodů - společenství Božího lidu.

Už nejsme na světě jenom my, ale je tu Boží rodina. Rodina, kterou jsme si nevybrali, do které nás postavil náš Pán, ten největší pastýř. Rodina, kterou nám dal, abychom o ni pečovali s nemenší péčí než o tu svou pozemskou, tělesnou.

Abychom toto mohli dělat, chtěl bych na závěr říci tři věci, které potřebujeme:

1.             Musíme znát velkého Pastýře. Musíme znát svého Pána. Znát jeho mysl. Znát jeho dobrotu. Sytit se jenom jím samotným. Jíst ho jako chleba a pít ho jako vodu. Procházet jím každý den jako dveřmi. K tomu nutně potřebujeme znát Jeho Slovo. Nebudeme znát svého Pána bez Jeho Slova. Jsou lidé, kteří tvrdí něco jiného, ale když potom s nimi mluvíte, vidíte že mají zmatek v tom, kdo je to Bůh, koho vlastně uctívají, koho následují.

2.            Musíme se znát navzájem. Když je nás takto maličko, tak to není takový problém, na jednu stranu. Na druhou stranu to je možná větší problém, protože jsme tolik jiní a možná nenajdeme odpovídající protějšky a investice do našich vztahů nás bude stát mnohem větší úsilí a námahu, než kdyby zde v církvi byli lidé, s nimiž bychom si hned padli do noty. Ale Pán to pro nás takto připravil. Tak buďme pohotoví k tomu, slyšet Jeho hlas a poslechnout Jeho Slovo.

3.             Tyto všechny věci zastřešuje jako veliká střecha modlitba. Abychom mohli být kvalitním společenstvím potřebujeme se jeden za druhého modlit. Modlitba je začátek i konec péče o druhé. Modlíme se nad Božím Slovem, abychom znali víc svého Pána, Ježíše. Modlíme se také za druhé, abychom i je znali lépe a mohli jim tak účinněji sloužit. Modlíme se za druhé, když jim sloužíme, aby z naší služby (a může to být jenom podaná číše vody) mohli růst v poznání Pána a jeho lásky.

To jsou věci, které můžeme dělat každý den. To jsou věci, s nimiž můžeme začít hned. Můžeme se rozdělit na dvě skupiny a modlit se. Můžeme každý v té skupině říci jednu věc ze svého života, za kterou se mají druzí modlit a soused napravo se za to krátce pomodlí. Takhle obejdeme celý kruh. A doma budeme v našich modlitbách pokračovat. 

Nebeský Otče, chválíme Tě za milost, kterou jsi nám prokázal ve svém milovaném Synu, našem Pánu Ježíši Kristu. Děkujeme ti za to, že jsi Ho ustanovil jako Pastýře nad našimi životy, za to, že je strážcem našich duší, děkujeme ti za to, že nás zná, každého jednotlivě. Děkujeme ti Pane za to, že i my tě známe, že známe tvůj hlas a můžeme Tě pokorně a ochotně následovat. Dej nám k tomu sílu a odvahu, zmocni nás svým Duchem, abychom tě milovali a vyznávali Tvoji velikost a slávu v tom týdnu, který je před námi, abychom o Tobě svědčili lidem kolem nás a byli pro druhé Tvými pastýři.

Amen.

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 01. 2008