Jarda Kernal, Ústí nad Labem 12. března 2006

Text - J 6,1-21

Otevíráme šestou kapitolu Janova evangelia. Je to v několika ohledech velmi zvláštní kapitola. Mimo jiné je to nejdelší kapitola v Janově evangeliu. Ovšem čísla kapitol nejsou součástí původního textu. Jan své evangelium nerozdělil do kapitol. Ovšem příběhy uvedené v této kapitole tvoří uzavřený celek.

Podívejme se nejprve trochu nazpátek a udělejme  si takový celkový přehled toho, jak jsme dosud prošli Janovým evangeliem.

V první kapitole jsme se hned na začátku seznámili s nejdůležitějšími pojmy Janova evangelia. Viděli jsme Ježíše, který vždycky existoval ve společenství s nebeským Otcem. Seznámili jsme se s Janem Křtitelem, který jasně a průkazně svědčil o Ježíši. Ježíš povolal první učedníky - mezi nimi i „hrdiny“ šesté kapitoly - Filipa a Ondřeje. To byli úplně první učedníci Pána. Bývali učedníky Jana Křtitele, ale potom šli s Ježíšem.

Viděli, jak Ježíš proměnil vodu ve víno v Káně a Bible říká, že tehdy v Něj uvěřili.

Ježíš vyhnal z chrámu všechny, kdo chtěli těžit z uctívání Boha a setkal se s pro nás prvním známým jinak ovšem tajným učedníkem Nikodémem. Musíš se znovu narodit - tato slova platila pro Nikodéma a platí stejně i pro následovníky Ježíše dnes. Neboť

Po setkání se samařskou ženou a potom, co v něj uvěřilo mnoho Samařanů, odešel do Galileje, kde prokázal, že prorok není v úctě ve své vlasti. Udělal velké věci, ale jen hrstka lidí uvěřila, že je ten, za koho se vydává.

A konečně v Jeruzalémě došlo k velkému konfliktu kvůli uzdravení muže v sobotu. Ježíš tento spor využil k nádhernému vyučování o své vlastní identitě - ukázal, že je Pánem nad sobotou, že je skutečný a pravý Bůh.

1 Potom Ježíš odešel za Galilejské (to jest Tiberiadské) moře.

Galilejské moře bylo přejmenováno na Tiberiadské na počest císaře Tiberia. Ježíš odešel z Judska a šel znovu zpátky do Galileje. Z hlediska Judeje byl za mořem. Je také velmi pravděpodobné, že byl na druhé straně Jordánu.

2 A šel za ním veliký zástup, protože viděli jeho zázraky, které dělal na nemocných.

Ježíš chtěl odejít na pusté místo, aby byl sám s apoštoly, ale zástup ho následoval. Navzdory tomu, že mu nedovolili odpočinout si, jim Ježíš sloužil s velikým soucitem a milosrdenstvím.

3 Ježíš tedy vystoupil na horu a tam seděl se svými učedníky.

Ježíš se chtěl zbavit zástupu, proto vystoupil na horu. Jeho učedníci tam byli s ním.

4 A byl blízko židovský svátek Veliké noci.

Všichni pisatelé evangelií zmiňují tento zázrak, ale jediný Jan nám říká, že se to stalo krátce před Velikonocemi. Velikonoce byly největším židovským svátkem a připomínaly židům, jak je Bůh vyvedl z Egypta a přivedl je z jejich otroctví do svobody a jak je potom na poušti sytil chlebem z nebe.

Jan nám připomíná, že Ježíš vyvádí lidský život z otroctví a z pouště a že on sám je naším duchovním chlebem. Jím se sytíme, abychom rostli ke spasení.

5 Ježíš tedy pozvedl oči, a když uviděl, že k němu jde veliký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleby, aby se tito najedli?"

Proč Ježíš položil Filipovi tuto otázku. Možná proto, že byl z Betsaidy (J 1,44) a to bylo blízko místa, kde právě byli. Nebo možná proto, aby se viděl,  jak Filip naloží s učením, které Ježíš představil v Jeruzalémě.  Možná chtěl slyšet Filipovo vyznání nemáme chléb, Pane, ale ty jsi chléb života.

Ježíš také, kdykoliv se naskytla příležitost, vyzýval své učedníky k tomu, aby se podíleli na službě pro Boží království. Ježíš nás stále zve, abychom využili každou příležitost sloužit druhým v církvi, ale i mimo církev. Nemáme zůstat pasivní a čekat, co se stane, ale musíme vyhledávat vhodné příležitosti k tomu, abychom mohli druhým sloužit k Boží slávě.

6 (Ale to řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

PEIRADZÓ znamená zkoušet, v tom slova smyslu jako ověřovat pravost (např. zlata). Ježíš věděl, co chce udělat, ale chtěl znát Filipovu reakci.

Musíme si zopakovat, co jsme se naučili ve druhé kapitole:

Ježíš je Bůh a zná všechno, ale Bůh někdy přichází, aby prozkoumal lidské srdce a dopuští zkoušky na člověka. Chce vidět, jak člověk zareaguje, zda bude věrný ve svém poznání Boha. Ne, že by to nevěděl

7 Filip mu odpověděl: "Chléb za dvě stě denárů jim nepostačí, aby každý z nich dostal aspoň maličko."

Jejich problém měl dvě vážné části. První bylo to, že neměli zdroje, neměli peníze na to, aby mohli tolika lidem koupit chleba. Druhou věcí bylo, že i kdyby měli dostatek peněz, tak neměli kde chleba koupit.

Filip dobře pochopil situaci a vyjádřil ji velmi výstižně - 200 denárů byl průměrný plat za více než půl roku. Je to velmi podobné jako dnes - chléb pro 5000 lidí by stál asi 100.000 korun. Ale jeho návrh byl naprosto nepoužitelný pro vyřešení tohoto problému. Ani 200 denárů by nepomohlo.

Filip přemýšlel velmi prakticky, pragmaticky, přemýšlel v kontextu otázky - kdo to zaplatí? Ovšem podívejme se na to, jak by velké množství peněz stačilo jenom na velmi malé řešení - aby každý z nich dostal alespoň maličko!

Často můžeme omezovat Boha stejným způsobem, když přemýšlíme nad Božím dílem z perspektivy nejmenšího řešení. Jinými slovy, když jsou naše cíle pro Boží dílo malé.

A je velmi nebezpečné, jak tato chyba může být nakažlivá.

8-9 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co to je pro tolik lidí?"

Ondřejovo očekávání bylo ještě menší. Ondřej měl smysl pro detail. Všiml si jednoho chlapce, možná jediného, který si vzal s sebou jídlo. Ale co je to pro tolik lidí? Ondřej tady prokazuje beznadějnou nevěru.

Malé věci nejsou k ničemu - záleží na tom, v jakých rukou se ocitnou. Bůh nepotřebuje žádnou pomoc. Ale často jedná tak, abychom se podíleli na jeho práci.

10 Ježíš však řekl: "Zařiďte, ať se lidé posadí." A na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy v počtu asi pěti tisíc mužů.

Ježíš přikazuje zástupu sednou si. Jedná se o příkaz. Ježíš tu jedná jako Pán. Jako milující pastýř, který vede své ovce na dobrou pastvu. Lidé, kteří jsou rozrušení a zneklidnění potřebují jasná a jednoduchá slova, potřebují slyšet, co mají dělat.

Ježíš pase své ovce. Dává nám jednoduché jasné příkazy v Písmu a tady v našem příběhu naplňuje slova z žalmu 23:

11 Ježíš tedy vzal ty chleby, a když vzdal díky, rozdával učedníkům a učedníci sedícím; podobně také z těch ryb rozdal, kolik jen chtěli.

Ježíš vzal ty chleby od nějakého chlapce a použil je. Nezáleželo na tom, že to bylo jenom pět chlebů a dvě ryby.

Zázrak se tu stal v Ježíšových rukou - v Pánových rukou se něco maličkého stane velikým.

Bůh používá nástroje - připravené a odevzdané lidi k tomu, aby naplnil svůj plán ve světě.

Měl tady jednoho připraveného člověka. Člověka, který byl ochotný dát k dispozici to, co měl Pánu. Člověka, který byl připravený dát všechno co měl Pánu k dispozici. Skrze tohoto jednoho připraveného malého člověka a skrze svých 12 učedníků, kteří udělali všechno, jak jim Pán řekl, Bůh udělal veliký zázrak.

12 A když byli nasyceni, řekl svým učedníkům: "Seberte nalámané kousky, které zbyly, ať se nic neztratí."

Zástup jedl a nasytil se. Ale oni si to ani nevydělali ani nezasloužili. Dostali to z MILOSTI!

Ježíš dává, ale neplýtvá. Svoji milost využívá do posledních detailů.

Ježíš ukazuje dávající charakter Boží. Tentýž charakter, který chce Bůh vidět na nás.

13-14 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky, které zbyly z těch pěti ječných chlebů po těch, kteří jedli. Když tedy lidé uviděli ten zázrak, který Ježíš udělal, říkali: "Toto je opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!"

Chtěli ho mít jako krále, ale ne Spasitele. Chtěli řešení svých problémů, ale nechtěli znát skutečnou příčinu opravdových problémů.

Tito lidé ho následovali na horu, protože viděli zázraky, které Ježíš udělal. Nyní jsou přemoženi tím, že se nasytili a hned prohlašují Ježíše za proroka.

Nebyli přemoženi Ježíšovou velikostí, když uzdravil chromého, ani když vyléčil v nedaleké Káně syna královského služebníka z Kafarnaum. Co je přemohlo nyní? Ježíš jim na to odpovídá ve 26. verši:

Bylo jim dobře, měli plná břicha a vzpomněli si na proroka. Škoda, že si nevzpomněli na varování, které měli jejich otcové od Boha, když je Bůh vyváděl z Egypta.

15 Když tedy Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, odešel jen sám zpátky na horu.

Tento zázrak skutečně zaujal zástupy a naplnil je takovou revoluční nadějí. Chtěli z něj udělat krále, protože si mysleli, že je to mesiáš, kterého očekávali. Byli ochotní Ježíše následovat, nejméně tak dlouho, dokud jim bude dávat chleba.

Proč lidé dnes následují Ježíše? Proč my sami následujem Ježíše? Jsou lidé, kteří tvrdí, že následování Ježíše je spojeno s mnoha hmotnými výhodami - mluví se o tzv. evangeliu prosperity. Když budeš s Ježíšem, bude se ti dařit dobře, bude tě sytit, a ty ho budeš nazývat králem. Ačkoliv následování Ježíše bývá záležitostí velmi jednoduchou, nikdy to není něco snadného. Naopak. Ve 13. kapitole Jana říká Ježíš svým učedníkům, že když byl pronásledován On, stejně budou pronásledováni i ti, kdo ho následují.

A Pavel připomínal Timoteovi:

Ale Ježíš, ačkoliv je skutečným králem, nechtěl ustanovit své království tímto způsobem. Místo toho raději, odešel zpátky na horu.

Odešel sám, protože chtěl strávit čas se svým nebeským Otcem. Nečekal na potlesk zástupů, ale hledal Boží tvář.

Ježíš se stará o naše duše - stará se o náš duchovní a duševní život. Nasytil lidi, kteří šli za ním a v dalším příběhu vidíme, jak se duchovně postaral o své nejbližší - navzdory jejich vytrvalé nevěře.

16-17 Když pak nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, nastoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. A byla už tma, ale Ježíš k nim nepřišel.

Marek, když popisuje tuto situaci tak poznamenává:

Někteří z učedníků byli rybáři a věděli všechno o rybaření na tomto jezeře. Nebylo to nic nového, že jeli v noci lodí přes jezero.

18 Tehdy se moře začalo zvedat vanutím velikého větru.

Galilejské moře leží pod hladinou oceánu a má takovou polohu, že tam čas od času dochází k bouřím, které jsou velmi nenadálé a velice prudké. Vypadají jako bouře na moři.

Když byli učedníci poprvé s Ježíšem na moři v bouři, byl s nimi v lodi (Mt 8,24). Nyní v této bouři se učí důvěřovat Ježíši, ačkoliv ho nevidí a spoléhat se na jeho péči.

Ježíš o nich věděl. Poslal je napřed, ale dával na ně pozor. Jako když poprvé necháme malé dítě, aby něco udělalo samo - vysvětlíme mu, co má dělat a potom ho zpovzdálí pozorujeme, jak si s celou věcí poradí.

Ježíš sledoval své učedníky.

19 A když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, a vystrašili se.

V době, kdy byla napsaná Bible, byl jeden hon asi 200 metrů. To znamená, že učedníci se vzdálili od břehu asi 5-6 km.

V Markovi 6, 48 jsme četli, že to bylo při čtvrté noční hlídce. Noční hlídky se začínaly počítat od šesté hodiny večer a každá trvala 3 hodiny. To znamená, že se to odehrálo kolem 3-6 hodiny ranní.

20 Ale on jim řekl: "To jsem já, nebojte se!"

Bát se, být vystrašený - to je nejlepší způsob, jak nás může Satan zneschopnit pro práci na Božím díle. Iz 41,10; Dt 31,6,8; 2Tm 1,7; Ž 56,3.

Učedníci viděli Ježíše jít po vodě a blížit se k lodi. A báli se. Nebáli se proto, že viděli Ježíše, báli se skoro pořád a nyní byli opravdu vystrašení. Skutečnost, že Ježíš jde po vodě učeníky vůbec nepovzbudila. Zdálo se jim, že k nim jde příšera. Mk 6,49-50

Ježíš svým lidem přináší nadpřirozenou pomoc a pokoj. Ježíš nechce proměnit kámen v chleba, aby utišil svůj hlad, ale rozmnoží chléb a ryby, aby nasytil hladový zástup. Ježíš nechce skočit ze střechy chrámu, aby se oslavil, ale jde po vodě k učedníkům, aby jim přinesl pokoj a utišení.

21 Tehdy ho ochotně vzali na loď a loď se hned ocitla u země, k níž pluli.

Učedníci se ocitli na velmi nebezpečném místě. Bylo to druhé nejnebezpečnější místo na světě. Nejvíce nebezpečné místo na světě je být mimo Boží vůli. A hned druhé nejnebezpečnější místo je být v Boží vůli. Učedníci udělali přesně to, co jim Pán přikázal. A díky tomu se ocitli uprostřed bouře, kdy veslovali velmi usilovně proti vlnám, kdy se k nim Ježíš blížil po hladině, takže viděli jeho siluetu nad hladinou, kdy se velmi báli.

Nesmíme si myslet, že když budeme naplňovat Pánovu vůli, tak půjde všechno jak po másle. Budeme velmi požehnaní, když ji budeme naplňovat, ale zároveň budeme čelit novým, do té doby neznámým zkouškám a problémům. Ovšem pokud budeme stát v Boží vůli, můžeme si také být jisti Boží nadpřirozenou pomocí. Potom budeme svědky velkých věcí a zázraků, které Pán bude konat ke své slávě.

Závěr:

Ježíš se stará o své drahé a drahou krví vykoupené ovce. Znamená to, že se přestaneme starat? Nikoliv! Máme se starat. Musíme se starat o věčný úděl našich životů. Musíme se starat o to, abychom plnili Boží vůli. A konečně musíme se také starat o věci tohoto světa. Nikdy ale nesmíme zapomenout na toto pořadí a když už se staráme o věci tohoto světa, co budeme jíst a co si budeme oblékat, tak bychom nikdy, nikdy neměli zapomenout na to, že se Ježíš postará. Nemusíme se trápit takovými starostmi, ale musíme je svěřovat do rukou našeho Pána.

Jenom On dokáže i z těch nejmenších věcí udělat věci velké. Jenom jemu přece důvěřujeme v otázkách našeho spasení, v tom, že nás pevně drží a že se nás nikdy nevzdá.

Amen.

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 01. 2008