Tekel, zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký. Dan. 5: 27.

„Bděte!“ tak napomenul Pán Ježíš učedlníků svých. Kdo nebdí, toho nepřítel přepadá a přemáhá. Důstojník jeden v půtce s Indiány zvítězil, pročež následující noci dopřál svým vojínům odpočinku. Z opatrnosti ovšem osadil tábor stráží. Jeden z hlídky té nevrle odcházel k svému místu, řka sobě: „Což nemůže dopřáti nám klidu, když nepřítel jest poražen?! Čeho lze se obávati? Nikde ani nejmenší stopy nebezpečí.“ Pak pravil si: „Jsem příliš zemdlen, a když si na pět minut zdřímnu, nebude zle.“ Ulehl a usnul. Asi za hodinu se probudil. Jedvaže se však vzpřímil, smrtonosný šíp proklál jeho hruď a v okamžiku vůkolí jeho hemžilo se nepřátely.

Zvážen byl na váze vojín ten a nalezen lehkým. Jako ve válce bdělost nanejvýše jest nutna, tak i v životě duchovním.

Život následovníka Kristova v pravdě jest neustálý boj s hříchem. Hřích jest nepřátelská velmoc. Ale nepřátelé ti ještě velmi jsou ostražiti. Nestačí, že mnoho a mnohokráte jsme je přemohli, jelikož opětně sbírají se v jeden proti nám šik a proto znovu musíme vší mocí na ně udeřiti.

Až příliš vážný jest tudíž náš život! Krátký jenom čas pobudeme na této zemi, malou chvíli jen poputujeme si tu jako hosté a příchozí - pročež v času tom tak odměřeném připravme se na věčnost! Většina lidí prospí život, nepomyslíc, že musí zemříti. Podobají se věrně Balsazarovi. Žijíť, jako by na věky měli tu potrvati.

Mnozí snaží se vážně vnitřní vzpomínky lecjakýms šprýmem zapuditi a uvolní hlasu svědomí takým a podobným rýmem z propasti: „Vesele žíti, blaženě mříti, tolik, co účet ďáblu setříti.“ Ubožáci však zapomněli, že po „veselém“ životě blahoslaveně umříti nelze!

Balsazar král také žil vesele; když však prostopášností svých míru dovršil, proměnil mu Bůh onu velmi veselou noc v noc děsné hrůzy. Nápisem na stěně: „Tekel - zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký“ - obeslal ho Bůh na věčnost, aby s opojenými smysly postavil se před soudnou stolici jeho. Bohatý člověk ve knize evanjelia Lukášova hodoval velmi skvostně na každý den, ale blaženě neskonal. Po smrti uzřel se v pekle. Ďáblu člověk světský účet nesmaže, ale ďábel jemu mnohý účet zkazí. Vždyť ani Balsazar, ani onen boháč nežili vpravdě vesele, neboť klamná jest blaženost, kterou udílí svět. Radosti tohoto světa podobají se pestrým mydlinkovým bublinkám, které v okamžiku smrti se rozplynou. Pravých rozkoší okusiti lze jedině v Kristu Ježíši, v utěšeném jasu evanjelia. Čas milosti kratičký jest a proto vzácný; využitkuj ho tedy ku spáse své duše jinak propásl's ho.

„Tekel - zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký.“ Vztahuje se hrozné to povědění na život tvůj? Bylo by případným nápisem na tvůj náhrobek?

Jaký děj souvisí s naším textem? Balsazar, nástupce kaldejského krále Nabuchodonozora, při dvorním hýření v bujném rozmaru zneužil posvátného nádobí z chrámu Jeruzalémského. V nekroceném rozpoutání zlých vášní strávil již polovinu noci. A hle! Pojednou zjevila se na stěně část ruky. Prsty psaly přímo vedle velikého svícnu tajemná slova: „Mene, mene, tekel, ufarsin.“ Obličej Balsazarův zesinal. V nitru tak se zděsil, že i nohy silně mu se chvěly. V úzkosti shání se prostopášník ten po mudrcích Kaldejských a hadačích, by co nejrychleji rozluštili mu tajemný nápis. A velmi mnoho nabídl jim za to: šarlatové roucho, zlatý řetěz a třetí místo v království - vše to nabídl zděšený bídník tomu, kdo by upokojil rozbouřené jeho svědomí uspokojivým vysvětlením. Leč nikdo z hadačů nedovedl toho! Neklid Balsazarův vzmáhal se každou vteřinou. Zvěst o trapné té příhodě donesla se i do komnaty staré královny. Ta přišla a připomenula, že jeden dávno zapomenutý prorok z Izraele může tajemné věci objasňovati. Přivedli tedy Daniele. Král oznámil mu slíbenou odměnu, vysvětlí-li mu záhadný nápis. „Ó, co znamená hrozné to slovo: Tekel ?“

Prorok Boží odpověděl: „Darové tvoji nechť zůstávají tobě, a odplatu svou dej jinému; a však písmo přečtu králi a výklad jeho oznámím. A totoť jest písmo napsané: Mene, mene, tekel, ufarsin. Tento pak jest výklad slov: Mene - zčetl, Bůh království tvé a ku konci je přivedl.

Tekel - zvážen, jsi na váze a nalezen jsi lehký.

Peres - rozděleno jest království tvé a dáno jest Medským a Perským.“

Tedy z rozkazu Balsazarova oblékli Daniele v šar1at a řetěz zlatý dali na hrdlo jeho a rozhlašovali o něm, že má býti pánem třetím v království. V touž noc zabit jest Balsazar, král Kaldejský.“ Dan. 5,17-30. Vážné slovo: „Tekel - zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký!“ Provinění Balsazarovo bylo těžké a Bůh v žalobě své uvádí čtyry důvody jeho viny.

1.      Nedbal výstrahy.

2.      Vzepřel se Bohu.

3.      Byl modlářem.

4.      Opomíjel oslavovati Boha.

První důvod obžaloby: Nedbal výstrahy.

Prorok Daniel vytkl Balsazarovi: „Ty také, synu jeho Balsazaře neponížil jsi srdce svého, ačkoli‘s o tom o všem věděl“ - totiž o tom, jak mocným prokázal se Hospodin otci jeho Nabuchodonozorovi. Velmi dobře věděl, jak ho pokořil, ale přece srdce svého před ním nesklonil. Věděl, jak duch otce jeho rozmohl se v pýše až k míře nejvrchovatější a Bůh pro to úplně jej pokořil, důstojnost i slávu mu odjav! Vědělo tom velmi dobře - a přece sám nadul se pýchou proti Bohu. Nedbaje výstrahy, pozdvihl's se, Balsazaře, „proti Pánu nebes; nebo nádobí domu jeho přinesli před tebe, a ty, i knížata tvá, ženy tvé i ženiny tvé pili jste víno z něho.“ (v. 23.)

Možná, že Balsazar se vymlouval: „Ó, Danieli, vím, že těžce zhřešil jsem, avšak okolnosti mé mne k tomu donutily. Jako královský syn nenavykal jsem si zapírati své chtíče, nýbrž neobmezeně jsem jim povoloval. Mladí moji přátelé nutili mne, abych jen směle žil dle svých náklonností. Samí licoměrníci mne obklopovali. Také ani nebylo nitro mé tak osvěcováno jako vaše, jelikož vychován jsem v modlářství.“

A nemluvil by Balsazar pravdu? Nebyla výmluva ta správná?

Ale výmluvy takové Bůh neuzná. Balsazar věděl, jak Hospodin ztrestal Nabuchodonozora, věděl též, že prorok Daniel obdařen jest moudrostí Boží. Ovšem, nepatrně jen osvícena byla duše Balsazarova; kdyby však byl chtěl, mohl za pomoci Danielovy většího světla duchovního nabýti. Balsazar měl tedy malou známost věcí duchovních, mnohem menší než-li my - a byl odsouzen. Ptejme se tedy úzkostlivě, v čem jsme vinni!

Milý posluchači, slyš Boží žalobu: 1. Nedbal výstrahy. 2. Vzepřel se Bohu. 3. Byl modlářem. 4. Opomíjel oslavovati Boha. Jsi vinen, anebo nevinen? Nedbal's výstrahy? Milý příteli! snad trojí výstrahy jsi nedbal! Nedbal's snad výstrahy Božího slova! Bůh přikázal na příklad: „Především, čehož se stříci sluší: ostříhej srdce svého.“ Ty víš o výstraze té - a přece klíče svého srdce předal jsi světu! Milý náš Spasitel praví: „Musíte se znovuzroditi“ - ale ty životem svým dokazuješ, že věříš, že Vykupitel tvůj lže, když dí: „Musíte“ Apoštol Pavel ujišťuje nás: „Budete-li podlé těla živi, zemřete. Znáš dojista dobře výstrahu tu a přece dosud žiješ úplně po světsku; jisto je, že duše tvá mrtvá jest a jenom sám Pán může ji oživiti. Jinde týž apoštol napsal: „Nemylte se, Bůh nebude posmíván; nebo, cožbykoli rozsíval člověk, toť bude i žíti. Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení.“ Gal. 6, 7-8. Kolikrát výstrahu tu jsi přečetl, ale v srdce nevzaľs ji! V času žně sklidíš hrozné ovoce. Věz příteli: ty sloveš; „Tekel!“

Apoštol Petr táže se vážně: „A poněvadž spravedlivý sotva zachován bývá, bezbožný a hříšník kde se ukáže?“ 1. Petr. 4:18. Kam tedy poděje se nekající hříšník, když dobrý člověk sotva spasen bývá? A právě v takové otázce spočívá důtklivá výstraha. Jak nutné jest dbáti vážné výstrahy, vypisuje apoštol v epištole k Židum: „Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo. Nebo poněvadž skrze anjely mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty: kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení?“ Žid. 2;1-3. Výstrahy nedbati hříchem jest nebezpečným. Promysli s modlitbou otázku: „kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení?“

Ó, dbej slova Kristova: „Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.“ Luk. 13:24. Nedbati výstrahy zasluhuje ztrestání. Balsazara Bůh ztrestal, a i tebe ztrestá, setrváš-li v nekajícnosti!

Nemysleme však, že toliko skrze Písmo své udílí nám Bůh výstrahy; také i hlasem svým v našem svědomí, svými svědky a svou prozřetelností. Říká se, že měsíc zatmí se jen v úplňku. Pročež, když vše dobře se nám daří, doma, na poli, v koši i v díži tož dbejme tím úzkostlivěji, abychom na Pána nezapomněli! Vmísí-li se mezi nás a Boha světáctví, tedy zatemní naši duši. Děsný stav! A když duši naší dobře se vede, takže ani neumdlévá, aniž obkličuje ji pokušení, tedy buď bedliv, aby v témž okamžiku něco zlého nezastřelo duši tvé Boha a děsná duchovní mrákota nebyla údělem tvé nedbalosti. Nedbati výstrahy jest hřích. Kdo ním hřeší, v největším jest nebezpečí.

Jaký byl druhý důvod obžaloby BaIsazara? Vzepřel se Bohu!

Prorok Daniel řekl mu: „Ty Balsazaře, neponížil jsi srdce svého, ale pozdvihl's se proti Pánu nebes.“ Toť určité obvinění. Balsazar byl zpurný odbojník. Prohřešil se na domě a nádobí Božím. Drzé byly jeho ruce a srdce až příliš zatvrzelé. Pyšný byl a Bohu nepoddajný. Znal Boží vůli, avšak srdce svého Pánu nepokořil, ale vzepřel se mu a děl jako lidé v podobenství: „nechci, aby tento kraloval nade mnou.“

Vzepření se Bohu veliký jest hřích. Samuel řekl jednou králi Saulovi: „Aj, poslouchati lépe jest než-li obětovati.“ 1. S. 15:22. Lidu pak kdysi řekl: „Pak-li nebudete poslouchati hlasu Hospodinova, ale odporni budete řeči jeho, bude ruka Hospodinova proti vám.“ 1. Sam 12:15. Zkus se, milý posluchači, zda srdce tvé není odporné Pánu Ježíši! Kolikráte asi odpovědělo vzpurně: „nechci, aby tento kraloval nade mnou!“ K Spasiteli svému chováte se jako dokonalí zpurníci, jestliže Ho neposloucháte. Vzpíráš se, aby Pán Ježíš nad tebou nekraloval? On vybízí tě: „Synu můj, dej mi srdce své“ a ty urputně odmlouváš: „nechci!“

Slovo Boží vyzývá každého: „připravujte cestu Páně!“ - ale ty odpovídáš: nechci!“ Pán Ježíš napomíná „Protož i vy buďte hotovi“ - avšak ty odporuješ mu, říkaje v srdci: „přípravy není třeba.“ Opomenutí přípravy také veliký jest hřích, také jest vzpourou. Jakže připravil jsi se na budoucnost? Nepřipravil? Nuže, zoveš se: „Tekel.“ Míníme, že mužný věk takový bude, jakým bylo dětství. Tolikéž jest pravdou, že jsme připravováni pro nebe již v životě tomto. V nebi jako by se soustřeďovaly zásady, které byly do naší bytosti vloženy a ve skutky potom vtěleny.

Milá duše! Má život tvůj povahu, z jaké utváří Bůh nebe? Když ne, proč? Začni tak žíti dnes! Pomni, že odkládáním s poslušnosti tvoří se neposlušnost. Co dnes jsi zameškal, to zítra bude s tebou pokračovati. Zanedbání jest také vzpoura, která bude ztrestána. Slovutný jeden profesor, Američan, prozkoumati chtěje nitro jedné propasti v Alpách, spustil se do rozsedliny ledovce, kde setrval po několik hodin. Zvědavost svou ukojiv, dal znamení, aby ho vytáhli. Později pak, když příhodu tu vyprávěl, podotkl: „Ve spěchu zapomněli jsme zjistiti váhu provazu; myslili jsme jen na váhu mé osoby a koše, v němž jsem sjeti měl. Pak tři mužové nebyli s to mne vytáhnouti. Plné dvě hodiny ještě musil jsem stráviti v propasti, než-li přišli pomocníci, čímž mnoho jsem utrpěl. „Nedbalost jeho ztrestala jej. A lidé, kteříž spustili jste se po provaze do jícnu odkládání, zapomněli jste zvážiti provaz!

Odkládání jest vzpoura, která vyžádá si většího úsilí, abyste dosáhli spasení, větší síly vůle, větší míru Boží milosti.

Když Pán Ježíš žádá, abys mu dal celé srdce, a ty pravíš: „nechci!“, tož jest to ohavná vzpoura a Bůh již píše ti jméno: „Tekel“.

Třetí důvod v žalobě Boží na Balsazara jest, že byl modIářem.

Prorok Daniel vytkl mu: „Nad to bohy stříbrné a zlaté, měděné, železné, dřevěné a kamenné, kteréž nevidí, ani slyší, aniž co vědí, chváIiI jsi.“ I ve vlastech našich přemnozí následují v tom Balsazara. Pohrdli živým Bohem a chválí bohy stříbrné a zlaté a ještě jiné.

Pán Bůh přikázal: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“ Balsazar prohřešil se proti příkazu tomu; a ty? Možná, že také chválíš bohy zlaté a stříbrné, jelikož v srdci tvém Spasitel nemá místa nejpřednějšího.

Protož nyní bojte se Hospodina a služte Jemu v dokonalosti a v pravdě a odvrzte bohy stříbrné a zlaté! Povzbuzujte se vespolek k vzývání živého na věky! „Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo. Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin a nad nebesa sláva jeho. „Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu?“ Žalm 113: 1-5.

Modlářství jest Pánu Bohu hříchem nejhnusnějším. Z knihy Mojžíšovy páté patrno, jak ohavné jest mu modlářství. Mojžíš pobádá lid: „ale raději toto jim učiňte: oltáře jejich zbořte, modly jejich ztroskotejte, háje také posekejte a rytiny jejich ohněm spalte. Nepožádáš stříbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osidlem; nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému.“ V. Mojž. 7: 5. 25.

Víš, milá duše, že tobě jest bohem to, co nade vše miluješ? Jakže jmenuje se modla srdce tvého? Zlato, stříbro, tělo, dítko, ty? Komu zadal's' srdce svoje cele? Jaké ono vůbec jest? Zanedlouho staneš na váze Boží, totiž na Jeho soudu, jemuž nikdo se nevyhne.

„Nemylte se, Bůh nebude posmíván; nebo cožbykoli rozsíval člověk, toť bude i žíti. Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení.“ Gal. 6:7-8. Tak svědčí tobě Bůh ten pravdomluvný; dokazuje ti, že jest váha, na níž každý člověk bude zvážen. Bůh drží ji v své ruce. Bůh váží; Bůh rozsoudí. Zrakům jeho neukryje se nic; vše, zjeví se mu v dokonalé povaze. Bůh nahlíží i v tvé srdce, takže vidí, miluje-li cosi více, než-li jeho; vidí, nakloněno-li k modlářství a zove-li se „Tekel.“

Důvod čtvrtý v obžaIobě Balsazarově jest, že opomíjel oslavovati Boha.

Neohrožený prorok Daniel vytkl sobeckému Balsazarovi: „Boha pak, v jehož ruce jest dýchání tvé i všecky cesty tvé, neoslavoval jsi.“ Boha neoslavoval jsi! Nečinil, co činiti měl; opět hřích nedbalosti!

Nečinnost zhusta prokáže se velikým hříchem. Milá duše, tys Boha neoslavila pročež odsoudil tě! Na sebe toliko myslíš nejprve i nejposledněji. Pomni však, že sobectví není známkou pravého náboženství.

Apoštol Jakub napsal: „Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich, a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.“ Jak. 1:27.

Balsazar neměl pro stísněné a zarmoucené lidi lásky ni nejmenší. A ty? Podobáš se snad sobci Balsazarovi úplně!

Možná, že měl jsi dnes se svou rodinou domácí pobožnost - avšak mysl tvá těkala při ní po obchodě nebo po dílně. Jsi tu v shromáždění, ale jen tělem; duch tvůj honí se po vyraženích tohoto světa; duše tvá snad právě teď dlí v hostině. Starý jeden anglický kazatel, který dávno již odšel v odpočinutí lidu Božího, vyslovil se kdysi: „Všickni dojista považovali byste za potupení Boha , kdy by někdo vycpal oděv svůj a poslal tuto loutku místo sebe do biblického shromáždění a tvrdil by, že jest to tolik, jako by sám byl v shromážděnÍ. „A myslíte, že vycpané naše šaty zbudily by v Bohu menší nelibost než-li naše tělo bez duše? Chybí-li člověku duše, což chybí mu nejušlechtilejší část. A ty ... ve shromáždění jsi bez duše! Chceš nadále ještě neúctu činiti Pánu svou neduchovností? Tomu Pánu, jenž chce míti modlitebníky, kteří by mu v duchu a v pravdě sloužili a tak sslavili jej v lidstvu? Nevěrou a ješitností vycpaná duše mnohem jest mu odpornější než-li vycpaný oděv. Zkus se, duše milá, zda nikdy nepostavila jsi mu ohavu takovou před oči!

Balsazaře! Ty's neoslavil Boha! Václave, ty's neoslavil Boha - a to jest veliký hřích!

První důvod v žalobě Boží zní: Nedbal jsi výstrahy; druhý: Vzepřel jsi se Bohu; třetí: Jsi modlářem; čtvrtý: Opomíjel jsi oslavovati Boha. Jsi vinen, či nevinen?

„Tekel“ - toť až příliš vážná výtka! A význam její skutečně jest děsný. Slyš a uvažuj: „zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký.“ Na své spravedlivé váze všechny nás Pán Bůh zváží. Cože musíme vážiti, aby nemusil nám říci: „Tekel“? Ještě ani tělo tvé nevložili do rakve a již spočívá duše tvá na váze Božího soudu, která rozhodne, zda vejdeš do slávy Kristovy, anebo odejdeš do místa muk. Věříš-li pevně v Spasitele, odnesou tě anjelé do nebe. Jsi li však jen světským duchem prodchnut jako onen hoháč, kterýž neměl citu pro zuboženého Lazara, tož přijdeš do trápení věčného.

Představte si, že sedm osob umřelo, a duše jejich procitly na věčnosti. Stanuly před Bohem, jenž drží v roce váhu spravedlnosti. Započal se soud. Bůh naplnil obě misky: svá přikázaní vložil do jedné a jednu ze sedmi duší do druhé. Jest to duše boháče, který myslil sobě, že pytlík zlata stačí na zakoupení místa v nebi. Ale soudce dí mu:

„Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl zjednán býti za peníze.“ Skt. 8: 20 - Druhá duše beze strachu přistoupila k váze. Dva koše nese: své poklésky v jednom, v tom na zádech, ale chyby bližních v tom napřed, známostí věcí Božích velmi jest obohacena, avšak neposlušná Boha. Leží tak na váze a spravedlivý Soudce přečtI jí slova ta: „Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi.“ Luk. 12: 47.

Třetí duše přichází k váze a dí: „Žila jsem přísně mravně a proto nejmenuji se „Tekel.“ Bůh však přec vložil ji na misku a na druhou vložil závaží slov Páně: „Musíte se znovu zroditi.“ Jan 3:7 A nebeský Vážný zvolal hrozné: „Tekel! zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký.“

Čtvrtá duše byla velmi puntičkářskou. Formálnost byla jí vším. „Příteli!“ pravil Soudce, „co vložíš do misky?“ „Tuto přináším více než dosti: horlivé navštěvování křesťanských pobožností, neopomíjení Svaté Večeře, své ranní a večerní pobožnosti, pilné čtení svatého Písma, hojné almužny a jiných věcí více.“ A hle, než-li Bůh vše to vložil na váhu, pravil duši: „vše to činila jsi jen k vůli jménu a lidem a co ještě vybývá, jsou jen plevy, které vítr rozmetl.“ Ale duše puntičkáře ohražovala se proti tomu, že prý věrně plnila Zákon Boží; leč Soudce dotekl se povahy duše té a jakou zjevila se? Příliš lehkou! V srdci jejím objeveno záští, které tajně vraždí. Avšak formální duše nedala se ještě odbýti, namítajíc, že žila vždy neúhonně. Ale Pán Ježíš řekl jí, že Zákon jeho tak jest přesný, že „každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádáni jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.“

Přistoupila duše pátá. Byla to duše člověka jinak poctivce, honosící se počestností a šlechetností. Beze strachu vházela na váhu všecky své dobré skutky, dobré srdce a ne poškvrněný život; ale vše to dohromady bylo jako peří lehké; miska ani se nepohnula. Rozsudek zněl opět: „I tento člověk náleží k společnosti „Tekel.“

Což nikdo neostojí na váze? Přece, přece! Kdo věří celým srdcem v Pána Ježíše, ten není lehký; jméno jeho nezní „Tekel.“ Šestý náš přítel umírá. Dlouho již miluje Pána Ježíše a pro něho mnoho působil - ale na vše to právě zapomíná. Jedno jen připomíná sobě: že jest velikým hříšníkem, ale Pán Ježíš že jest vše mocným jeho Spasitelem. Duše jeho upírá svůj hled na Ježíše a šepce: „Kristova krev a spravedlnost jest svatební můj šat a skvost.“ Zesnul člověk ten, a duše jeho octla se před Soudcem. Zvážena jest pokorná a věřící duše ta a spravedlivý Soudce zvolal: „Zvážen jsi a nalezen jsi úplně těžký!“ A apoštol Pavel, jenž u váhy stál, pravil: „Není již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podlé těla, ale podlé ducha.“ Řím. 8:1. - Jednou ještě pohleďme v duchu na Boží váhu.

Jak vedlo se duši sedmé? Slyš, co mluví: „Ničeho vlastního nemohu vložiti na váhu, ale to jistě vím, že náležím Pánu Ježíši. Onť jest můj a já jeho. Jeho krev a jeho ujištění přináším. Milost, milost! více nemám. Údem jsem na těle Kristově - a chceš-li mne zvážiti, musíš zvážiti mne s Ním, s jeho zásluhami. Co dí k tomu milý Spasitel? „Duše ta jest cele mou, dobře jest mi známa.“ A božský Vážný praví též: „Duše tato má plnou váhu a není následovnicí Balsazarovou. „Milý posluchači! Ty dosud neležíš v rakvi, a duše tvá nespočívá ještě na váze soudu Božího. Dosud nalezáš se před otevřenými dveřmi Boží milosti.

Na náhrobku bratra Šmahy v Trutnově čtete slova apoštola Petra: „dokonale doufejte v milosti“; I. Petr. 1:13. A to jest jediné, co vyváží Boží vůli, Boží Zákon úplně! Milost a jen milost!! Perlu tu převzácnou snažte se uchvátiti! Všecko na světě ztraťte raději, jen když získáte Pána Ježíše s jeho milostí.

Milost, jenom milost má plnou váhu, pročež jenom v ni samou doufejme a jí se těšme a vynášejme ji v životě i v smrti. Kéž bychom srozuměli si a uvážili, že musíme zemříti.

Pán sám nauč nás právě se rozsuzovati, právě se vážiti; On sám obdař nás váhou plnou! Modlívejme se jako Mojžíš: „Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.“ Žalm. 90: 12. Amen.

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 06. 2008