Biblické křesťanství

Klam a sebeklam chudých a bohatých

Petr Papež

Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy. Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání. (Jk 1,9-10)

Úvod

Samotné Boží slovo nás učí k čemu je. 2. Timoteovi 3,16 říká: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti". Písmo pochází z toho stejného Ducha, který byl dán církvi o Letnicích. A Duch z něj dělá dokonalé slovo ve všem, ke všemu je určeno.

Chtěl bych teď podtrhnout slova „k nápravě", protože právě 1. kap. Jakubova listu je důkazem nebo příkladem toho, jak Bible napravuje, jak volá k nápravě toho, co neodpovídá Boží vůli pro náš život. Mluví konkrétně a prakticky, takže Luther Jakubův list nazýval „slaměnou epištolou", protože se tolik liší od Pavlových dopisů, ve kterých Pavel píše o vznešeném učením o ospravedlnění z víry, vykoupení, přijetí za syny. Když se na tuto první kapitolu podíváme pozorně, uvidíme, jak se zde opakují výrazy, které nás, křesťany - Jakubovy bratry, mají vést k nápravě věcí. Jinak řečeno, vede nás od klamu, tedy od nesprávného jednání a myšlení, které považujeme za správné. Ve verši 7 říká „ať si nemyslí", ve verši 13 „ať neříká", ve verši 16 „neklamte sami sebe", ve verši 22 „to byste klamali sami sebe, ve verši 26 „domnívá-li se kdo..., klame tím sám sebe". V každém tom citovaném verši se mluví o jiném klamu, o jiné věci k nápravě. Ani v jedné nás Bůh nechce nechat o samotě, napospas nám samým nebo našim řešením. (ilustrace s příručkou k autu) Jak je to úžasné, že Bůh nás nechce nechat v klamu. Pokud vám to úžasné nepřijde, není něco v pořádku. Svět kolem nás a satan dělají vše proto, aby nás udrželi v klamu, který nás stahuje do věčné propasti, ale Bůh nás z něj vyvádí, vždyť se nám zjevuje právě proto, aby nás vytrhl ze tmy do světla, uvedl z lži do pravdy, převedl ze smrti do života. Tedy Bůh je Bohem pravdy a vyvádí nás z veškerého klamu.

A když mluvím o Boží pravdě, nemyslím tím pravdu v dnešním slova smyslu, kdy každý může mít svou stejně hodnotnou pravdu. Mluvím o pravdě absolutní a neměnné, která stojí nad pravdami či vlastně často omyly všech ostatních, protože je to pravda jediná správná. Společnost se právě tím, že každý může mít svou pravdu, snaží seč může popřít to, že vůbec něco jako absolutní pravda existuje. Přesto ale lidé podle toho nemohou důsledně žít, a tak, i když jim nevadí, když se někdo prohlašuje za Boha jako příznivci New Age, přesto označí za blázna člověka, který se prohlašuje za Napoleona. Pravdu přitom nemá ani jeden z těchto lidí.

Tedy ještě jednou: Bůh je Bohem pravdy a vyvádí nás z veškerého klamu. Ve v. 9-11 nás vede k nápravě i ohledně našeho vlastního materiálního postavení, a o tom chci dneska mluvit: „Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své."

I. Klam

1. Závažnost klamu (účel v. 9-11, obětí nevěřící i věřící [nový], jak svědčí naše verše)

Asi jste si všimli, že v těchto verších není doslova napsáno „neklamte se", a tak možná namítnete, že tady nejde o nápravu věcí, ale o pouhé povzbuzení. Nicméně to, že tyto verše jsou napsány právě proto, abychom se neklamali vyplývá z toho, když si položíme otázku: Proč má bratr v nízkém postavení myslet na své vyvýšení a bohatý na své ponížení? Odpověď zní: Aby se neklamali. I tady se tedy setkáváme s myšlenkou sebeklamu. V tehdejší církvi byli lidé, kteří se klamali ohledně svého postavení, což mělo v jejich životě negativní důsledky. Znovu a znovu se setkáváme s klamem. A opravdu, pokud máme pochopit, co znamená náprava a pokud máme ocenit Boží řešení, musíme si nejdřív uvědomit náš sklon k sebeklamu a přiznat si, že má tisíc a jednu podobu. Je to stejné jako s hříchem a milostí. Ten, kdo nepozná vlastní hříšnost, těžko pochopí a ocení Boží milost. Proto Bible nejdřív mluví o Boží svatosti a našem hříchu a pak teprve o odpuštění a Boží lásce skrze Ježíše Krista. Stejně tak si potřebujeme uvědomit svůj sklon k sebeklamu, abychom začali vážně brát Boží cestu nápravy. Adamův pád zasáhl člověka a jeho srdce natolik, že Bůh v Jeremjáši 17,9 říká - v Kralickém překladu: „Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?" Klam zasahuje celého člověka - myšlení, vůli a jednání, pocity.

Když si vzpomenete na dobu, kdy jste ještě nevěřili v Pána Ježíše Krista, jistě souhlasíte, že nevěřící člověk je obětí klamu. Každý jsme se klamali. Pokud někdo z vás, kteří tu jste, nevěří v Pána Ježíše, vězte, že zcela jistě žijete v klamu - ohledně toho, kým je Ježíš Kristus, ohledně života a smrti, vaší hříšnosti, spasení a spousty dalších věcí. Bůh nechce, abyste tak nadále žili. Volá vás k nápravě, k tomu, abyste změnili své smýšlení o něm a o sobě samých. Bůh je Bohem pravdy, nežijte v lži, nebo jednou budete muset uznat, že pravdu měl On. Potom bude pozdě.

Ale klam, stejně tak jako hřích, se netýká pouze nevěřících. Už jsme viděli, kolikrát k bratřím, tedy věřícím, Jakub mluví o klamu jen v první kapitole. „Všichni přece mnoho chybujeme" - Jk 3,2. Pokud je tu někdo, kdo uvěřil nedávno, je třeba, aby se připravil na to, že hřích ani klam ze života nevěřícího tak úplně nezmizí. Připravte se na to, že dříve nebo později začne Satan nabízet vaší přirozenosti, vašim slabým stránkám, něco, co vás povede k obelhávání sebe samotných i Boha. Berte to vážně a bojujte proti tomu svojí vírou. „Víra hledí za oponu smyslů a vidí hřích před tím, než vystrojen vchází na jeviště" (William Gurnall). Je třeba, aby se v církvi vyučovalo, že přesto, že už nepatříme Pánu lži, ještě nejsme dokonalí.

A tak i v. 9-11 jsou psány křesťanům, kteří jsou v ohrožení. Stojí tady vedle sebe bratr nízkého postavení, tedy chudý, jak vyplývá z v. 10, a bohatý bratr. Někteří vykladači těchto veršů tohoto bohatého nepokládají za křesťana, protože zde není přímo napsáno bratr. Myslím si ale, že je to přinejmenším člověk, který se nalézá v církevním okruhu nebo dokonce víru vyznává. V tehdejší církvi, i když byla rozptýlená a utiskovaná, byli bohatí lidé, vždyť Jakub sám je zmiňuje, například v druhé kapitole, kde se zabývá křesťanským postojem k chudým a bohatým, kteří přijdou do shromáždění. Na jednu stranu jsou v Kristu všichni jedno, na druhou stranu jsou zde rozdíly - bohatí a chudí. Znovu můžeme ocenit, jak je Bible realistická po všech stránkách. Nezastírá skutečný stav věcí ve světě. Chudý člověk v něm má nízké postavení. A to platí i dnes. I dnes jsou peníze měřítkem postavení. I dnes jejich nedostatek či přebytek člověku, křesťana nevyjímaje, přináší různé problémy. Verše 9-11 se tedy bezprostředně týkají i nás, protože všichni patříme buď k chudým nebo bohatým a protože, jak jsme viděli, máme sklon se klamat.

2. Klam chudého (méněcennost, církevní nešvary, jak ji poznat po ovoci)

Jak se tedy může klamat chudý bratr ohledně svého postavení? To vyplývá ze samotné povahy nízkého postavení. Nízké postavení přináší klam méněcennosti. Chudý bratr může podlehnout pokušení myslet si, že není tak hodnotný jako ostatní. V Jakubovi ve 2. kapitole přijde do shromáždění bohatý člověk a všichni se mu věnují, chudému ne. Když vidí chudý bratr tu péči o bohatého jednoduše podlehne dojmu, že on není tak hodnotný. Všimli jste si někdy, jaký máme sklon přátelit se s těmi pozemsky nebo i církevně úspěšnými a naopak stranit se těch, kteří úspěšní, bohatí nejsou? Klam méněcennosti může vyplynout také třeba z toho, když chudý bratr nemůže dávat církvi tolik peněz jako bohatý, obzvlášť tam a tehdy, když se příspěvky nehodnotí podle Ježíšova „Ona dala nejvíc, protože to dala ze svého nedostatku", ale podle počtu nul na konci. Pokud v církvi hodnotíme lidi podle světského postavení, oblečení nebo peněz, jdeme naprosto proti duchu Bible. Bible říká: „Tak to nemá být, protože jste ponížili chudého". Ale předmětem dnešního kázání není ani tak náš vztah k ostatním, jako k nám samým. Důležité tedy je, že pokud patříme k těm chudým, nemáme se nechat vmanipulovat do ponížení - ono „tak to nemá být" platí i pro chudého bratra.

Možná, že jste se teď zamysleli a došli k závěru, že méněcenností netrpíte. Možná, že ne a pak je všechno v pořádku. Ale zamyslete se, prosím, ještě jednou. Méněcennost, tak jako žádný Satanův klam, se nám otevřeně nehlásí a neukazuje na sebe. Její přítomnost poznáme často až zpětně po jejím ovoci. Takovým shnilým ovocem je pocit křivdy a nespravedlnosti. Začneme se sami sebe ptát: "Proč zrovna já? Proč já mám být ten, kdo si nemůže nic dovolit, kdo nemůže jet ani na dovolenou? Vždyť někteří lidé, a nejenom mimo církev, ale i v církvi mají tolik peněz. A pak začneme pomalu ale jistě říkat: "Bože, není to spravedlivé. Já to tak nechci". A náš život s Bohem dostane novou, hořkou příchuť. Svěřím se vás s jednou zkušeností, která je dobrým příkladem toho, jak vstupuje méněcennost do našeho života skrze pocit nespravedlnosti. Před několika lety jsem studoval na jedné anglické škole teologii. Byla to velice dobrá škola, ale měla malý rozpočet, jídlo nebylo dobré a bylo ho málo a tak jsem často měl hlad, ale neměl jsem moc peněz na to, abych si mohl něco koupit. Přitom jsme tam chodili do sboru, kde byla spousta poměrně bohatých lidí. Hlavou mi asi mnohokrát prošlo: „Tito lidé si mohou koupit, co hrdlo ráčí. Ale já, přestože chodím do jejich sboru, mám každou chvíli hlad. Proč to tak je?" Nešlo o nic jiného než o to, že jsem si nedokázal udržet svoji důstojnost v Kristu a podlehl jsem klamu méněcenosti a Boží nespravedlnosti. Jak lehce se nám to může stát.

3. Klam bohatého (zapomenutí na smrtelnost, na Boha)

A co bohatí, v církvi nebo mimo ní. Jak se klamou oni? Jejich klam můžeme vyčíst z důvodu, který Bible dává, když jim říká, aby mysleli na své ponížení - „vždyť pomine jako kvěť trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své". Bohatý člověk má sklon zapomínat právě na to, že přes všechno své bohatství je stejně tak smrtelný jako všichni ostatní. Klame se tím, že si myslí, že všechno půjde stejně i nadále, že mu jeho peníze budou i nadále vydělávat další peníze. Nakonec, zlato nerezaví. Není čeho se bát. Je v neustálém shonu. Všechno má naplánováno, zítra půjde tam a pak onam, protože peníze mu dávají dostatečnou, i když často jen zdánlivou, svobodu dělat co chce. Jakoby nebyl na ničem a na nikom závislý. Začíná si myslet, že je víc než jen smrtelníkem, v čemž ho ostatní lidé svým obdivem jenom podporují. Ve světě kolem nás vidíme tolik lidí, kteří se staví a nechávají stavět na pomyslný podstavec ještě za svého života. Ve své zaujatosti penězi a sebou samotným se nezabývá bohatý člověk tím, jestli je Bůh nebo, pokud je křesťan, zapomíná na Boha a věci, které se Bohu líbí.

II. Řešení klamu

Boží vůle a její hodnota

A tak se Satan stará, aby jak chudý tak bohatý podlehli klamům, které jim on ušil na míru. Chudého vede k hořkosti vůči láskyplnému Bohu a bohatému k tomu, aby pro něj nebyl žádný jiný Bůh než peníze nebo on sám. Bůh ale z veliké milosti vyvádí svůj lid i z těchto klamů. Jeho rady, jeho zjevená vůle pro nás, dokonce nejsou jen lékem ale i prevencí. Jsou tedy pro každého - nemocného i toho, kdo chce zůstat zdráv. Kéž bychom i my pomáhali ostatním duchovní nemoci jak léčit, tak jim i předcházet.

1. U chudého (chlouba povýšení, jeho zdroj a náplň - v minulosti, současnosti, budoucnosti)

Co tedy má dělat bratr nízkého postavení, chudý bratr? Verš 9: „ať s chloubou myslí na své vyvýšení" v jiných překladech „Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení". Chlouba zde není něco záporného, je to dobrá chlouba, která zabraňuje klamu. Není to chlouba materiální, ale duchovní. Co je tedy tím vyvýšením, odkud se bere a kdy?

Vyvýšení pochází od Boha a provází chudého bratra celý jeho křesťanský život. Má tedy myslet na své vyvýšení v minulosti, přítomnosti, i budoucnosti.

V minulosti - Víte, že spasení si nemůžeme ničím zasloužit, ani svojí chudobou. Ale v jistém smyslu patří duchovní požehnání především chudým. Často se mluví o tom, že Bůh žehná chudým v duchu, tedy pokorným, ale Bůh žehná i těm chudým materiálně. Ježíš Kristus přišel na zem právě proto, aby spasil chudé. Jk 2,5: „Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?" Bůh vyvolil ke spáse, která je skrze víru, chudáky tohoto světa. Pán Ježíš Kristus nezemřel na kříži jen proto, aby dal lidem šanci na spasení ale svojí smrtí na kříži spasil ty, které Bůh vyvolil - chudé tohoto světa, ty ke kterým se svět nemá a kteří nemohou od světa ani nic čekat. Není snad toto povýšení, že za vás osobně zemřel Bůh-člověk, Ježíš Kristus?

V přítomnosti - povýšení se týká i přítomnosti. Zvlášť chudým patří mnohá Boží zaslíbení. Matouš 6,31: „Nemějte tedy starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete." Kdo jiný než chudý člověk má obavy za toho, že nebude mít co jíst atd. A právě jemu je řečeno, že nebeský Otec zná jeho potřeby a naplní je. Věřící se stali syny dobrého otce, který se o ně na této zemi stará.

V budoucnosti - A jestliže jsou syny, tak i dědici království, jak jsme četli v Jk 2.5: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují. Už nyní je chudý bratr spolumajitelem toho nejbohatšího království. A v budoucnosti do něj vstoupí, ne pro svoje bohatství, ale proto, že ho k tomu Bůh vyvolil. V Božích očích je chudý bratr ten vyvolený, ten, kterému vše náleží. Zmínil jsem hlavně věci, které náleží obzvlášť chudým vyvoleným, ale náleží jim samozřejmě i všechna jiná duchovní požehnání. Myslete na své vyvýšení, a budete ti, kteří milují Boha, tak jak on to zamýšlel.

2. U bohatého (ponížení, jeho podstata)

A na co má myslet bohatý? Jk 1,10-11: „A bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své." Boháč má myslet na to, že nemá nakonec kontrolu nad svým životem. Bůh mu může život vzít v jediném dnu, v jediném okamžiku. Bůh má svrchovanou moc nad životem každého člověka, zvířete či rostliny. Bible zde krásně, poeticky vyjadřuje pomíjivost života. Bohatému člověku, ať už je křesťan nebo ne, jeho shon a vše co tímto shonem nashromáždí, nijak ve vztahu s Bohem nepomáhá. To je to ponížení bohatého člověka. Na to má myslet. Bohatství mu nepřineslo spasení. Matouš 19,24-26: „Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království." Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko."" Bohatý člověk nemá z Božího pohledu v církvi žádná privilegia, je stejně takovým údem církve jako všichni ostatní. Do nebe vstoupí jenom navzdory svému bohatství, pokud prokáže, že jeho Bohem nejsou peníze a bude mít stejnou víru, jako chudí. Bohatí, myslete na svoje ponížení.

Závěr

Když se budete řídit Biblí, vyvarujete se duchovním problémům, které plynou z materiálního postavení. Ušetříte tak svému pastorovi spoustu úsilí a času. Ať jste bohatí nebo chudí, dívejte se na sebe a na to co máte z Božího pohledu. Přes rozdílné pokyny chudým a bohatým jde totiž o jedno: Držte se toho, co je nepomíjející, toho na co hledí Bůh, toho co je dobré a ušlechtilé. Usilejte o to, žít podle tohoto slova, které má moc osvobodit vás od klamu a uvést vás do pravdy o sobě samých. Chvála Bohu, který má svrchovanou moc nad vaší chudobou i nad vaším bohatstvím.