Jarda Kernal, Ústí nad Labem 23. dubna 2006

Dobrý den. V České republice (a na Ukrajině tuším také) existuje jeden fenomén, který není obvyklý nikde jinde na světě. Velká část našeho národa chodí na houby. Chodí hledat a potom také jíst houby. Pokud znáte houby může to být velmi zajímavá a příjemná činnost. V opačném případě je to napjatá chvíle 24 hodinového čekání. Proč to ale říkám - v Ústí nad Labem se horečně staví dálnice D8, která povede z Prahy do Drážďan. Je to velká silnice. Představte si čtyřicet nebo padesát metrů asfaltové plochy, která se táhne mnoho kilometrů daleko.

Nyní si také představte lidi, kteří jsou a hledají na této silnici zmiňované houby. Nebo si je představte na Ústeckém náměstí, které dostává novou tvář a kde jsou nádherné dlažební kostky. Představte si zástup lidí - v jedné ruce košík, v druhé ruce nožík a intenzivně hledají houby. Přijde vám to směšné? Je to směšné.

Přesto se takovým lidem velice podobáme. Prožíváme hlad v našich duších, prožíváme žízeň a toužíme po naplnění. A hledáme místo, kde bychom mohli dojít naplnění. Ovšem pravda je taková, že velice často jsme podobni oněm směšným lidem. Obklopujeme se věcmi, lidmi, prací, aktivitami a čímkoliv v bláznivé touze naplnit žízeň své duše. A lidé okolo nás jednají úplně stejně - jako pošetilci. Ale na jediné místo, kde najdeme tyto pro náš život tak podstatné věci nechceme přijít, nebo tam přicházíme velice zřídka a opatrně. Jako blázni chodíme kolem tryskající fontány a hledáme na špinavém asfaltu alespoň malou louži, abychom se v ní občerstvili. Ale k tomu, který jediný je zdrojem a pramenem života nejdeme.

Chci vás teď pozvat - hned na začátku mého kázání - pojďme do náručí Spasitele. Pojďme k tomu, který mocným hlasem volá, který nás zve. Pojďme otevřít své Bible a nechme se naplnit Jeho Slovem a Jeho Duchem, pojďme se obléknout do pokory a nechme se vyučovat Božím Duchem o nádheře našeho Spasitele a Pána, Ježíše Krista.

Modlitba. Text J 7,37-53.

Pokračujeme v našem textu z Janova evangelia. Ježíš je v Jeruzalémě na slavnosti stánků. Připomeňme si trochu atmosféru svátku a události, které se v tu dobu staly a o kterých jsme četli.

Povinností každého Žida bylo třikrát za rok navštívit Jeruzalém - během tří velkých svátků - velikonoc (pesach - svátek nekvašených chlebů), letnic (šavuót - svátek týdnů - byl 50 dní po velikonocích) a svátku stánků (sukkót).  Ježíšovi bratři se chystali na svátek stánků a zvali Ježíše, aby šel s nimi, aby prokázal svou moc veřejně, chtěli ho tak trochu dotlačit k tomu, aby se nějak projevil jako Mesiáš. Ale Ježíš je poslal před sebou a potom - později šel za nimi. Řekli jsme si některé důvody, proč to tak udělal. Jedním z nich bylo, že nechtěl využívat svou popularitu k oslavě sebe, ale jednal podle vůle Otce, dalším důvodem bylo, že ho židovští vedoucí chtěli zabít (7,1). Ježíš přišel do Jeruzaléma uprostřed svátků (7,14) a začal vyučovat v chrámě. Lidé z toho byli zmatení a mnozí ho odmítli. Je důležité a brzy si ukážeme proč, abychom se znovu podívali do 27. verše.

Důvod odmítnutí Ježíše byl ten, že Ježíš nesplňoval jejich představy o Mesiáši. Situace došla tak daleko, že velekněží poslali chrámovou stráž, aby Ježíše zatkla. A tady se dostáváme k našemu dnešnímu textu.

 37  V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

Svátek stánků trval osm dní. Během těchto velkých svátků probíhalo každodenní obětování v chrámu. Součástí celého rituálu bylo také vylévání vody na oltář. Mělo to připomínat chvíle kdy Bůh vyvedl lidem na poušti vodu ze skály.

Bůh se postaral o svůj lid.

Každý den brzo ráno procházel veliký průvod Jeruzalémem. V čele šel velekněz a nesl zlatou konvici. Celý průvod byl doprovázený zpěváky a hudebníky a mířil k rybníku Siloe, kde kněz nabral vodu do konvice a nesl ji zpět do chrámu. V chrámu potom poléval touto vodou oltář na zápalné oběti a lid přitom křičel slova z proroka Izajáše:

Sedm dní svátku stánků procházel tento veselý průvod městem. Je pravděpodobné, že osmého dne se tato cesta nekonala. Osmého dne bylo velké slavnostní shromáždění.

Toto byla chvíle, kdy Ježíš povstal a mocně zvolal - Jan tu používá řecké slovo, které má svůj původ v krákání havrana. Je to velice pronikavý zvuk, zvuk který je slyšet velmi daleko. Není pochyb, že Ježíš byl vynikající řečník. Slovo zde použité ukazuje na velmi intenzivní a mocný hlas. V chrámu, který byl jistě nabitý k prasknutí ho bylo určitě dobře slyšet.

Ježíš je odkazuje na vylévání vody. Odkazuje na žízeň po spasení. Není třeba chodit k rybníku Siloe - pojďte ke mně, říká Pán. Já jsem zdroj.

Ježíš říká, jestliže někdo žízní. Tvar slovesa v původním jazyce ukazuje na to, že jsou lidé, kteří žízní a jsou lidé, kteří nežízní. Jan důsledně rozlišuje mezi těmi, kteří jsou povoláni ke spasení a těmi, kteří si volí věčnou smrt v pekle.

Přijde a pije - rozkaz. Je hřích nesytit se Kristem a hledat něco jiného.

 38  Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."

Křesťan je požehnaný Boží přítomností. Kdo věří v Krista, v tom přebývá Duch Svatý. A to je rozlišovací znamení křesťanů a nevěřících.

Nejenom, že věřící v Krista přijal Ducha Svatého. A stalo se to, protože to dosvědčuje Boží Slovo:

Když jsme uvěřili, přijali jsme Ducha Svatého.  Bůh nás nechce okrást.

A Jan nám říká, jak moc je to reálné v našich životech.

Ef 1,3

A tak nemáme krapítek Ducha Božího, ani konývku nebo dokonce jenom pár kapek. Máme plnost Ducha. Co to znamená v našem životě? Kdo žije z této plnosti (a to nemusí být vždy jisté):

Žít z plnosti Ducha znamená nést ovoce. Není to o nějakých projevech Ducha, ale je to o trvalém působení Ducha v našich životech. A to se projevuje především láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností, pokorou a sebeovládáním (Ga 5,20-21). To všechno jsou věci, které někam směřují - ven od nás. Láska se projevuje skutkem. Radost se projevuje touhou podělit se o dobrou zprávu. Pokoj - působit pokoj mezi lidmi. Být trpělivý s druhými, i když je mnohem jednodušší se hněvat, mít vztek, bránit svá vlastní práva. Laskavost - začíná něčím maličkým - úsměvem a pokračuje ochotou. Dobrota se projevuje v jednání s druhými lidmi, s lidmi, kteří si to nezaslouží, abychom s nimi jednali tak moc dobře. Věrnost, pokora, sebeovládání - to vše tolik potřebujeme ve našich vztazích doma, v práci, při výchově dětí, v církvi. To jsou proudy živé vody.

 39  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Jan popisuje zaslíbení Letnic. Ovšem začíná s ním u kříže. Kříž předchází letnice a milost, která byla na kříži zjevená je nutnou předehrou pro moc, která je skrze Ducha Svatého vylitá. Pro každého, kdo věří, je slovo kříže radostí, slávou a nikoliv hanbou a šílenstvím.

Petr zvěstuje naplnění prorockého slova a ukazuje na cestu ke spasení.

Říká jasné evangelium o smrti a vzkříšení Ježíše. A vede to k jasné reakci.

Čiňte pokání a věřte evangeliu a dostanete Ducha Svatého jako dar Boží milosti.

 40-41a Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!" Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!"

Již dříve jsme si ukázali, že zástup, který následoval Ježíše byl rozpolcený. Jedni říkali, je to Mesiáš a dodávali, co více bude dělat Mesiáš než dělá tento. Naopak druzí byli rozzlobení a hledali všechny možné i zvláštní důvody, proč Ježíše odmítnout. První skupina lidí, když slyší o vodě života, tak si to jednoznačně spojuje se zaslíbením, která měl Mesiáš naplnit, zaslíbení z Ezechiele, které jsme četli na začátku nebo zaslíbení z proroka Joele, které devět měsíců po těchto událostech citoval Petr při svém kázání o Letnicích. Tito lidé měli jasno a stali se hlasitými advokáty Ježíše. Obhajovali Ježíše před ostatními.

Apoštol Petr připomíná i nám, že to má být také náš úkol:

Byli - a vždy budou - tu také žalobci. Satan je mimo jiné také nazván žalobcem bratří (Zj 12,10).

41b-42 Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?"

Tito lidé usvědčovali tím usvědčují sami sebe. Ježíš již dříve řekl podobné skupině lidí, že o Něm vědí všechno, ale NECHTĚJÍ k Němu přijít a mít život v Jeho jménu.

Ačkoliv před chvíli nevěděli odkud má přijít Mesiáš, nyní to vědí naprosto přesně a znovu se tak chtějí vyhnout konfrontaci s Bohem. Ovšem stačilo se zeptat jeho bratří.

 43 A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.

Nebylo to poprvé a už vůbec ne naposled, co došlo kvůli Ježíši k hádce mezi lidmi. Naplnilo se tak Ježíšovo slovo:

 44 Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

Nebylo to proto, že by tito lidé byli neschopní. Nebylo proto, že by neposlouchali své nadřízené. Bylo to proto, jak je napsáno ve v. 30, že ještě nepřišla jeho hodina.

Když přišla jeho hodina - v Getsemane, když ho přišli zatknout a Petr vystoupil s mečem na Jeho obranu, i tehdy jim Ježíš říká, stačilo by mé slovo a Otec by mi poslal legii andělů. A to by byl hukot, vždyť jediný anděl zabil během jediné noci 185.000 lidí.

Ale když přišel Ježíšův čas, šel pokorně jako beránek vedený na porážku. Nyní však na Něj nikdo nevztáhl ruku.

 45-46 Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?" Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"

 47 Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?

Připomeňme si ještě jednou atmosféru, která panovala v Jeruzalémě na začátku slavnosti stánků.

Temná atmosféra naplněná očekáváním, zároveň velmi hustá, jako by tam bylo nedýchatelno. Lidé se báli promluvit a říci něco veřejně. Ježíše chtěli zabít. Potom, když poprvé vystoupil, hned se kvůli Němu pohádali.

A tak farizeové hned udeřili na chrámovou stráž - i vy jste se dali svést?

 48 Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?

Farizeové předkládají argument tak typický pro absolutní vládu, na tomto místě náboženskou vládu, vládu lidí, kteří mají v rukou moc a nechtějí o ní přijít. Uvěřil snad někdo z nás? MY jsme tím jediným pravým měřítkem víry, říkají farizeové. My rozhodujeme, co je správné a co nikoliv, my jsme „ochránci“ pravého náboženství, my, my …

Kdo tedy uvěřil?

 49 Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"

Odhalujeme tu náboženskou pýchu farizeů. A tak zatímco Ježíš říká, že kdo chce být první, musí být služebníkem všech, tito lidé se povyšují nad druhé a nazývají je chátrou. Proč? Protože neznají zákon. Jak komické - tragikomické jak uvidíme v 52. verši.

Ale tito lidé si také sami nad sebou vynášejí svůj rozsudek.

Díky Bohu, že vidí věci jinak než lidé a zvlášť jinak než náboženští lidé. Díky Bohu za spasení z milosti, nikoliv skrze skutky zákona.

50-51 Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl: "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"

Nikodém se projevuje jako učedník Ježíše Krista. V této chvíli se staví proti rozhodnutí rady a pokládá otázku z Mojžíšova zákona. Nedělá to nijak přímo, ale snaží se ještě najít kličky v zákoně a vysekat Ježíše z bryndy.

Je tajným učedníkem.

52 Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!"

Oni prostě nechtěli uznat Ježíše jako Mesiáše. Jenom v krátkosti dvě věci. Hledej v Písmu - vzomeňte na Ježíšova slova

V tomto kontextu zní jejich slova skoro jako výsměch. My jsme snědli všechnu moudrost. Hledej v Písmu - hledáte v Písmu a myslíte si - ale sami sebe klamete. Písma svědčí o Kristu.

I dnes jsou lidé, kteří „zkoumají“ Písma, ale nechtějí nic slyšet o Ježíši. Ale Písma svědčí o Něm. On je hlavní postavou Bible.

Z Galileje nikdy prorok nepovstane. Jaká lež! Tito lidé byli tolik zahledění do své náboženské „pravdy“, že úplně ignorovali jasná místa Bible.

Jonáš - přímý obraz Ježíše Krista - Ježíš ho používá jako příklad.

Elijáš

Nahum

Ozeáš, Elíša, Amos. Ti všichni povstali z Galileje. Ti všichni ukazovali na Ježíše. Ti všichni byli z Galileje. Farizeové prostě nechtěli slyšet.

53 Všichni se vrátili do svých domovů.

Svátek skončil. Lidé se rozešli do svých domovů. Po napjatých chvílích, po depresivní jeruzalémské atmosféře se lidé rozcházejí. Mnozí odcházejí s velkými otázkami. S otázkami, na které dostanou odpověď během příštího velkého svátku - velikonoc, kdy bude Ježíš Nazaretský ukřižován a kdy vstane z mrtvých. Jiní odcházejí se zmatkem v hlavě. Další mají jasno - tento muž není Kristus, protože my nechceme, aby to byl Kristus.

Nechceme abychom museli vydávat počet ze svého života. Pro nás je lepší, když je Bůh vzdálený, ne příliš osobní. Chceme si žít podle svého náboženství.

A konečně jsou tu lidé, kteří odcházejí naplněni. Naplněni setkáním s Ježíšem. Lidé, jejichž žízeň byla utišena.

Ježíš nám tu představuje, jak vypadá skutečný křesťan - je to někdo, kdo žízní po Bohu, po živém Bohu.

Kraličtí překládají jako jelen řve - je to touha, žízeň po Bohu. Touha po samotném Kristu, touha po Jeho Slovu.  Jedině on má moc  proměnit naše tvrdé a vyprahlé srdce, srdce které nemá žízeň ani touhu po Bohu, jenom On má moc naplnit naše srdce.

On rozevírá svou náruč a volá své pozvání velikým hlasem.

"Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´,

 Pane Ježíši Kriste, přicházíme k Tobě s touhou víc Tě znát, víc Tě milovat. Naplň nás Pane svou milostí, dej žízeň do našich životů, abychom byli uspokojeni jenom tebou samotným. Smiluj se nad námi Pane a dej, ať můžeme sloužit druhým z plnosti Tvého Ducha, kterého jsi nám dal. Amen

Copyright © 2005 - 2008 Biblické společenství křesťanů
Naposledy změněno: 01. 01. 2008