1. Aby dílo spasení vykonal (a to byl vlastní účel jeho příchodu v těle (J 3,16. 12,47. L 15. 19,10. 2. K 5,19.), musel se ponížit Jeho vtělením nastává stav jeho ponížení. Neboť tím právě zmařil sebe samého (kenósis) a způsob služebníka přijal, ponížil se (Fp 2,7.8.) opustiv slávu, kterou u Otce měl od věčnosti (J 17,5.). Ne, že by přestal být Bohem a mít způsob božský, nikoliv! Kdykoliv bylo potřebí, mohl odložit své inkognito a zjeviti svou slávu. Ale k spasení člověka bylo potřebí jíti cestou poslušnosti, utrpení a smrti a potlačiti v sobě božské znaky a přijati způsob lidský. Jeho ponížení začíná jeho vtělením. On se stolce slávy sestupuje mezi hříšné lidstvo, aby se stal jedním z nich a v tom způsobu jim všem sloužil: A ta služba vede ho na hory (Mt 18,12.) i do nejnižších stran země (Ef 4,9.), stává se chudým, aby mohl chudé obohatit,mdlým, aby mohl sílu svou a moc svou dáti těm, kteří jsou bez síly, skrušeným a ssinalým, aby mohlo nám z jeho ssinalosti býti způsobeno lékařství - ba musí nést hřích a státi se za nás hříchem (2. K 5,21.), na něj uvalena naše nepravost a s přestupníky je počten, jako by byl jeden z nich (Iz 53.). Jeho vtělení stalo se rouškou, jíž přikryta byla jeho božskost, která prozírala jen občas, bylo-li potřebí, jako na hoře proměnění, anebo již spatřovaly duše věřící, ponořující se v upřímné oddanosti a pokoře do svatého vlivu jeho (J 1,12-14. 1. J 1,1.2.). Jinak zůstával nepoznán, bez podoby a krásy (Iz 53,1.2.3.).
Celý jeho život od vtělení až do pohřbu obsahuje jeho stav ponížení, neboli pohanění.Tu je tajemství, jehož váhu tušíme, ale nevystihujeme. "Otec věčnosti" stal se dítětem v plnosti času, podřídil se zákonům zrození, způsobu dětství, závislosti na službě matky a přec zůstával neomezeným, všemohoucím, všudypřítomným, soběstačným Bohem a Pánem. Když to uvážíme, nemůžeme jinak než klanět se! Ó jak hluboké je jeho ponížení a naše povýšení v jeho vtělení!
2. Jeho z mrtvých vstáním (anebo už "vstoupením do pekel") nastává opět stav jeho povýšení, neboli oslavení (Fp 2,9-11. J 17,5.24.).
Tím nám ukázal, že k slávě jde se pohaněním, k povýšení ponížením, k trůnu cestou kříže (Fp 2,5.7. 2. Tm 2,11.12. Ř 8,17. 2. K 4, 10. 1. Pt 4,13.).